15 C 235/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobou podanou k zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví s příslušenstvím s odůvodněním, že dlužná částka představuje neuhrazené jízdné a přirážku k němu za tzv.„ černou jízdu bez platného jízdního dokladu, uskutečněnou dne [datum], kdy se nezletilá žalovaná přepravovala [anonymizováno] – linkou [anonymizováno], bez platného jízdního dokladu. Ve věci napadené do systému aplikace [příjmení] pod č.j. EPR 152994/2021, nebyl vydán elektronický platební rozkaz, z důvodu nařízení ústavní výchovy žalované a věc byla převedena do civilního řízení pod sp.zn. 15 C 235/2021. Soud v rámci přípravy spisu zjistil, že nezletilá je t. č. v těžké situaci, zemřel jí otec, matka je t. č. ve VTOS a nezletilá je umístěna v Dětském domově, nadto opatrovnický soud ani matce nezletilé nestanovil žádné výživné, neboť je nemajetná a jednalo by se toliko o formální a prakticky nevykonatelnou povinnost k platbě výživného. S ohledem na výše uvedené a s odkazem na ust. § 2, 3 občanského zákoníku soud přípisem ze dne [datum] požádal žalobkyni prostřednictvím jejího zástupce, zda na podané žalobě při těchto výjimečných okolnostech přesto trvá nebo ji berete v celém rozsahu zpět. Podáním ze dne [datum] (na č.l. 21 spisu) vzala výjimečně žalobkyně k dotazu soudu žalobu v celém rozsahu zpět, s ohledem na věk a sociální situaci žalované a navrhla, aby soud řízení v plném rozsahu zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Nicméně dodala, že vůči žalované ještě eviduje další tři případy jízdy bez platného jízdního dokladu, což svědčí o soustavných jízdách s neplacením jízdného, nikoliv o ojedinělé události Výrokem I. tohoto usnesení potom soud řízení v celém rozsahu zastavil podle ust. § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť žalobkyně vzala žalobu v celém rozsahu zpět, přičemž s ohledem na fakt, že ke zpětvzetí došlo před prvním jednáním, soud ani nemusel zjišťovat stanovisko žalované ve smyslu ust. § 96 odst. 4 o. s. ř. Zároveň však soud důrazně upozorňuje žalovanou, že se jedná o zcela výjimečnou ingerenci (zasáhnutí) ze strany soudu, kdy soud zohlednil nelehkou životní situaci žalované a v návaznosti na to požádal žalobkyni o jistou shovívavost v daném případě a požádal ji o zpětvzetí žaloby. Nicméně pokud přesto žalovaná bude nadále porušovat povinnosti spojené s cestováním hromadnou městskou dopravou a cestovat v ní opakovaně bez platného jízdního dokladu, nemůže již očekávat od zdejšího soudu (tím spíše pak od žalobkyně a jejího právního zástupce) takovouto shovívavost a vysokou míru benevolence, jako v tomto případě, kdy žalobkyně se vzdala jak samotné ceny jízdného [částka], přirážky k němu v částce [částka], tak úroků z prodlení z uvedených částek i samotných nákladů řízení, které by nebyly nižší než [částka] (vypočteno dle advokátního tarifu), jako ve skutkově obdobných sporech ohledně shodné žalované částky, včetně soudního poplatku [částka]. Dále soud jen pro úplnost dodává, že žalovaná sice byla v době podání žaloby a řízení nezletilá, ale soud má za to, že jako dítě ve věku [anonymizováno] let je dostatečně rozumově vyspělá jak na uzavření přepravní smlouvy s dopravním podnikem (vstupem do vyhrazeného prostoru metra) a zároveň k tomu nést odpovědnost (dlužné jízdné, přirážku k jízdnému a náklady spojené se sporem) v případě jízdy bez platného dokladu, jak ostatně obdobně judikoval i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne [datum], sp.zn. II. ÚS 1019/08, kde ke shodnému závěru dospěl teprve u dvanáctiletého dítěte, tím spíše by tedy dospěl k obdobnému u žalované, s ohledem na její věk [anonymizováno] let. Výrokem II. usnesení soud rozhodl o nákladech mezi účastníky řízení tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to za použití ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by žalobkyně měla nárok na náhradu nákladů v částce [částka], ale tato se nároku na náhradu nákladů řízení ve svém zpětvzetí žaloby s ohledem na nelehkou životní situaci žalované a její věk vzdala. Konečně výrokem III. usnesení soud podle § 10 odst. 3, 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl o nevrácení poplatku žalobkyni, neboť dle dikce zákona se 20 % uhrazeného soudního poplatku, nejméně však [částka], nevrací a uhrazený poplatek byl nižší, a sice v částce [částka].