15 C 343/2021-21 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, omezil se soud v odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je pohledávka žalobkyně za žalovanou z titulu dlužného jízdného a přirážky za tzv. černou jízdu městskou hromadnou dopravou bez platného jízdního dokladu. O věci soud rozhodoval bez jednání ve smyslu ust. § 115a o. s. ř., když žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v žalobě (viz závěr návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu na č. l. 5 spisu) a žalovaná souhlasila implicitně, když se k výzvě soudu, zda s rozhodnutím bez jednání souhlasí (viz č. l. 13 spisu), ve stanovené lhůtě nevyjádřila. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin byl soudem zjištěn následující skutkový stav: 4. Žalovaná se dne [datum] přepravovala autobusem – linkou [číslo] přičemž když byla kontrolována pověřenou osobou žalobkyně (revizorem), neprokázala se platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán protokol, který žalovaná podepsala a přezvala (prokázáno Zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum]). Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení přirážky k jízdnému v částce [částka] za jízdu bez platného jízdního dokladu, přičemž ve snížené výši [částka] by činila přirážka k jízdnému pouze v případě, že by byla zaplacena do 15 dnů ode dne jejího uložení (prokázáno Smluvními přepravními podmínkami [anonymizováno]; Tarifem [anonymizováno]). Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, přesto ničeho neuhradila (prokázáno Výzvou k úhradě dluhu vč. potvrzení o odeslání ze dne [datum], negativním tvrzením žalobkyně o neuhrazení dlužné částky, které žalovaná nevyvrátila). Z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], č.j. [číslo jednací] (na č.l. 9 spisu), soud zjistil, že žalované byla přiznána plná svéprávnost, neboť řádně pečovala o svou nezl. dceru, byť v azylovém domě a s nedostatkem finančních prostředků. Na žalovanou se tedy i v době shora uvedené černé jízdy hledělo, jako by byla zletilá, ovšem k tíživým finančním a osobním poměrům žalované soud přihlédl v rámci stanovení pariční lhůty, jak bude uvedeno dále. 5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 6. Podle ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 7. Podle ust. § 18a odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb. řidič a průvodčí vozidla veřejné linkové dopravy a jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen„ pověřená osoba“) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti a plynulosti dopravy a bezpečnosti ostatních cestujících. Pověřená osoba je oprávněna mimo jiné uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje podle § 18a odst. 2 písm. c) cit. zákona. 8. Podle ust. § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb., cestující je povinen, mimo jiné, na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování. 9. Podle ust. § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 10. Podle ust. § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 11. Podle bodu III. 1. Tarifu [anonymizováno] platného od 1. 8. 2018, ve znění dodatků, činí základní plnocenné jízdné po [anonymizováno] [obec] [částka]. Podle bodu XIII. 7 C Tarifu [anonymizováno] platného od 1. 8. 2018, ve znění dodatků, cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, zaplatí jízdné a přirážku [částka]. 12. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Protože se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby, a protože nezaplatila jízdné a přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení, požadovaného v souladu s prováděcím předpisem, tj. nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 14. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud tak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v celém rozsahu žalobě vyhověl. 15. O povinnosti k zaplacení úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně řádně požaduje úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dluhu. 16. Pokud jde o pariční lhůtu tj. lhůtu k plnění, tak s ohledem na nepříznivou životní situaci žalované, kdy zdejší soud z obsahu spisu mj. zjistil, že tato žije spolu se svou matkou v azylovém domě v [obec] a stará se o svou nezletilou dceru (srov. odst. 4 odůvodnění) a dále v souvislosti s mimořádnými opatřeními proti onemocnění covid-19 (a z nich plynoucí negativní ekonomické dopady na osoby, ať už fyzické či právnické), byla pariční lhůta určena delší, a sice jednoměsíční s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) Lhůtu k plnění tak soud určil odlišně, než je standardní třídenní lhůta od právní moci rozsudku, když lze předpokládat, že žalobkyně stanovením takovéto pariční lhůty nebude nadměrně zatížena. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci úspěch a náleží jí náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka]. Dále odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby po [částka], kdy sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby je vyčíslena podle § 14b odst. 1 vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ a. t.“), a které byly zástupkyni žalobkyně přiznány podle § 11 odst. 1 a. t. za následující služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby a podání žaloby. Zároveň zástupci žalobkyně náleží paušální částka jako náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. za 3 úkony po [částka], a náhrada za DPH 21% z odměny a náhrad zástupce ve výši [částka] Celkem bylo žalované straně uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], a to k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Pokud jde o lhůtu k plnění, soud i u nákladů řízení zohlednil okolnosti popsané v odst. 17. odůvodnění tohoto rozsudku a stanovil lhůtu v délce jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 o. s. ř.).