16 C 354/2021-21 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne [datum], domáhala po žalované zaplacení částky [částka] společně s příslušenstvím z titulu nezaplacení jízdného vždy ve výši [částka] a přirážky k jízdnému vždy ve výši [částka], k jejichž úhradě byla na místě vyzvána, a to na základě uzavřených smluv o přepravě osob, když se při cestování dne [datum] autobusovou linkou 188 a dne [datum] linkou metra A neprokázala při přepravních kontrolách provedených zaměstnanci žalobkyně platným jízdním dokladem, tedy neuhradila stanovené jízdné. 2. Soud postupoval dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, přičemž účastníci se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, zda se vzdávají účasti na jednání, nevyjádřili a soud tedy předpokládá, že nemají námitky (ust. § 101 odst. 4 o.s.ř.). 3. Podle ust. § 157 odst. 4 ve spojení s ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. se odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ust. § 207 odst. 1 o.s.ř.) omezuje pouze na závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Soud z provedených důkazů (zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum], smluvními přepravními podmínkami PID, tarifem pražské integrované dopravy, výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] s potvrzením o odeslání písemnosti držitelem poštovní licence prostřednictvím Hybridní pošty) zjistil následující skutkový stav věci. 5. Žalovaná dne [datum] a dne [datum] využila dopravní prostředek městské hromadné dopravy provozovaný žalobkyní, tj. autobusovou linku 188 a linku metra C, přičemž se při kontrolách pověřenými osobami neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná byla proto povinna vždy téhož dne zaplatit v souladu se smluvními přepravními podmínkami a tarifem pražské integrované dopravy jízdné ve výši [částka] a přirážku k jízdnému ve výši [částka]. Žalovaná svůj dluh v celkové výši [částka] odpovídající dvěma jízdenkám a dvěma přirážkám neuhradila. K úhradě dluhu byla žalovaná dne [datum] vyzvána předžalobní upomínkou. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 7. Žalovaná využila dopravního prostředku městské hromadné dopravy provozované žalobkyní, čímž byla uzavřena uzavřela smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), když se žalobkyně jako dopravce zavázala přepravit žalovanou jako cestujícího do místa určení, a ta se zavázala zaplatit jízdné. 8. Žalovaná se během přepravy při kontrole pověřenou osobou dne [datum] v rozporu s ust. § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a dne [datum] v rozporu s ust. § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb., o drahách v příslušném znění ve spojení s ust. § 7 odst. 6 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná byla proto vždy v den, kdy byla kontrolována, povinna zaplatit v souladu se smluvními přepravními podmínkami dopravce a tarifem jízdné ve výši [částka] a přirážku k jízdnému ve výši [částka] stanovenou žalobkyní podle ust. § 18a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb. a ust. § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb., což neučinila. Žalobkyně má proto dle ust. § 2550 o. z., ust. § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb. a ust. § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. právo na zaplacení dvou částek ve výši [částka] odpovídajících dvěma jízdným a dvou částek ve výši [částka] odpovídajících dvěma přirážkám. Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako důvodný. 9. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná nezaplatila vždy téhož dne, kdy byla kontrolována, jízdné a přirážku k jízdnému. Vždy dnem následujícím, tedy [datum] a [datum], se dostala do prodlení a od tohoto dne má žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z dlužných částek až do jejich úplného zaplacení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], sestávající se z částky [částka] jako odměny advokáta za 3 úkony právní služby uvedené v § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”), a to převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, po [částka] podle § 14b odst. 1 písm. c) a.t., když bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje [částka], dále z částky [částka] za 3 režijní paušály po [částka] podle § 14b odst. 5 a.t., a 21 % DPH ve výši [částka] dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. a §47 zák. č. 235/2004 Sb., o DPH, v platném znění a dále ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. 11. O povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně rozhodl soud v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. Třídenní lhůty k plnění určil soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř.