19 C 243/2021-55 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 587 910 Kč spolu s úrokem 6,9 % ročně od 8. 8. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 23. 4. 2021 do zaplacení, a to na základě úvěrové smlouvy, kterou žalovaný se žalobkyní uzavřel dne 12. 10. 2017 (dále i jako„ Smlouva“). Na základě Smlouvy bylo vyplaceno žalovanému ze strany žalobkyně dne 12. 10. 2017 celkem 23 051 Kč a dne 19. 10. 2017 celkem 676 949 Kč. Částka 676 949 Kč byla poskytnuta kvůli refinancování z úvěrů či půjček, které byly žalovanému poskytnuty třetími osobami. Částka 23 051 Kč byla poskytnuta bezúčelně. Žalovaný se zavázal platit za úvěr úrokovou sazbu ve výši 6,90 % ročně (počet dní 360). Úvěr měl být splácen v měsíčních splátkách ve výši 8 610 Kč vždy k 10. dni každého měsíce s tím, že poslední splátka bude splacena dne 11. 10. 2027. Celkový počet splátek byl 120. Dne 5. 1. 2019 byl mezi stranami uzavřen dodatek [číslo] kterým byl sjednán odklad splátek za období 11. 2. 2019 až 9. 3. 2019 včetně. Nově byla stanovena výše splátek na 8 213 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 11. 10. 2027. Dále se žalovaný zavázal v rámci Smlouvy i hradit pojištění ve výši 408 Kč měsíčně. Jelikož žalovaný přestal hradit splátky úvěru za měsíce duben, květen a červen 2020, pak žalobkyně úvěr zesplatnila v souladu s čl. 8 Smlouvy. Žalovaný byl k uhrazení závazku vyzván dopisem ze dne 24. 6. 2020, jelikož žalovaný do dne uvedeného ve výzvě, konkrétně do 26. 7. 2020 dlužnou splátku neuhradila, tak byl dluh prostřednictvím dopisu ze dne 27. 7. 2020 zesplatněn k 26. 7. 2020. Žalobkyni tak vzniklo právo na plnění ve výši částky 700 000 Kč, která byla žalovanému poskytnuta, a úroku 122 942,50 Kč, tedy celkem 822 942,50 Kč ponížené o splátky žalovaného ve výši 229 058,92 Kč, což činí 593 883,58 Kč. Dále má žalobkyně nárok na částku 2 216,75 Kč, která vznikla jako rozdíl částky za pojištění ve výši 19 296 Kč ponížené o splátky ve výši 17 079,25 Kč, a dále neuhrazený úrok z prodlení 38,78 Kč (rozdíl mezi výší úroku z prodlení 148,86 Kč a zaplaceným úrokem z prodlení 110,08 Kč). Celkem tak má žalobkyně nárok na 596 139,11 Kč. Po dni zesplatnění pak žalovaný zaplatil částku 9 594,91 Kč dne 7. 8. 2020, proto žalobkyně požaduje celkem 587 910 Kč s úrokem 6,9 % ročně od 8. 8. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 23. 4. 2021 do zaplacení - tedy s úrokem ode dne zaplacení poslední částky na úvěr vyplývající ze Smlouvy. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil, ale dostavil se na jednání dne 13. 9. 2021, kde uvedl, že Smlouvu podepsal a peníze si zapůjčil. Přestal splácet, neboť byl ukončen jeho pracovní poměr. Na splátky tak v současné době nemá peníze, i když by je rád hradil. Nemůže si tak dovolit hradit ani polovinu splátky, která je v úvěru. Žalovaný však odmítl uznat nárok tak, že by ho podepsal ve smyslu § 21 odst. 4 vyhl. č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy. Žalovaný odmítl skočení věci rozsudkem pro uznání dle § 153a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále i jako „o. s. ř.“). Z předložených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný a žalobkyně spolu dne 12. 10. 2017 uzavřeli smlouvu o úvěru (výše jako„ Smlouva“). Na základě Smlouvy bylo vyplaceno žalovanému ze strany žalobkyně dne 12. 10. 2017 celkem 23 051 Kč a dne 19. 10. 2017 celkem 676 949 Kč (prokázáno výpisem z účtu, viz přílohová obálka k č.l. 1). Částka 676 949 Kč byla poskytnuta kvůli refinancování z úvěrů či půjček, které byly žalovanému poskytnuty třetími osobami (viz čl. 2 Smlouvy). Částka 23 051 Kč byla poskytnuta bezúčelně. Žalovaný se zavázal platit za úvěr úrokovou sazbu ve výši 6,90 % ročně (počet dní 360, viz č.l. 1 Smlouvy). Úvěr měl být splácen v měsíčních splátkách ve výši 8 610 Kč vždy k 10. dni každého měsíce s tím, že poslední splátka bude splacena dne 11. 10. 2027 (viz čl. 3 Smlouvy). Dle čl. 8 a 8.2 Smlouvy mohl být celý úvěr zesplatněn v případě prodlení se splátkami úvěru. Dle čl. 7 Smlouvy bylo sjednáno pojištění k úvěru (podepsání Smlouvy prokázáno shodným tvrzením účastníků dle § 120 odst. 3 o. s. ř. a samotnou smlouvou, viz přílohová obálka k č.l. 1). Dne 5. 1. 2019 byl mezi stranami uzavřen dodatek č. [bankovní účet], kterým byla odložena splatnost splátek mezi 11. 2. 2019 a 9. 3. 2019 včetně, splátky se tím navýšily na 8 213 Kč a poslední splátka na 7 756,25 Kč (prokázáno dodatkem, viz přílohová obálka k č.l. 1). Žalovaný hradil splátky úvěru do dubna 2020 (prokázáno přehledem plateb žalovaného - dokument„ Podklady pre súdne konanie“, viz přílohová obálka k č.l. 1). Žalovaný byl vyzván k plnění před zesplatněním úvěru výzvou ze dne 24. 6. 2020, ve které mu bylo sděleno, aby zaplatil splátky ve výši 26 103 Kč do 26. 7. 2020, jinak bude nesplacená část úvěru ve výši 589 175 Kč zesplatněna k 26. 7. 2020 (prokázáno výzvou ze dne 24. 6. 2020, viz přílohová obálka k č.l. 1). Tato výzva byla žalovanému odeslána dne 29. 6. 2020 (prokázáno podacím archem ze dne 29. 6. 2020). Žalovaný byl informován o okamžitém zesplatnění úvěru dopisem ze dne 27. 7. 2020 (prokázáno dopisem ze dne 27. 7. 2020). Dopis byl žalovanému odeslán dne 31. 7. 2020 (prokázáno podacím archem ze dne 31. 7. 2020). Žalobce byl vyzván k úhradě částky 613 713,87 Kč předžalobní výzvou ze dne 24. 3. 2021, která byla odeslána dne 24. 3. 2021 (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 24. 3. 2021 a podacím archem, viz přílohová obálka k č.l. 1). Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že měla k dispozici jeho výpisy z účtu za předchozích 10 měsíců (žalovaný měl účet vedený u žalobkyně, pozn. soudu), ze kterého bylo patrné, že průměrný příjem žalovaného činí 25 049,70 Kč (prokázáno výpis z účtu žalovaného, viz přílohová obálka k č.l. 18-24). Žalovaný byl dále prověřen i v CBCB (bankovní a nebankovní úvěrové registry), kde bylo nalezeno, že má dva stávající závazky (úvěry) u jiných bank (prokázáno výpisem z CBCB„ KrimiAPS“, viz přílohová obálka k č.l. 18-24; ostatně žalobkyně si byla vědoma úvěrů i kvůli tomu, že je refinancovala). Žalobkyně prověřila výdajovou stránku žalovaného skrze interní model, který je založen na datech z Českého statistického úřadu (dále i jako„ ČSÚ“), který vyhodnotil výdaje žalovaného na částku 8 325 Kč (viz č.l. 23 spisu, model přesněji popsán na č.l. 36 spisu, soud nepožadoval další důkazy ohledně výdajového ekonomického modelu žalobkyně, neboť ten by nebylo možné prokázat bez větších obtíží, nadto žalovaný toto tvrzení ani nesporoval a soudu je z jeho úřední činnosti známo, že výdaje dle ČSÚ se v minulosti pohybovaly okolo 8- 9 000 Kč). Žalobkyně rovněž vycházela z údajů získaných od žalovaného (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 23. 9. 2017, viz přílohová obálka k č.l. 34-45), ve které žalovaný uvedl příjem 24 624 Kč a žádné výdaje. Soud přihlédl i k dalším důkazům, které však nebyly pro výše uvedený nárok podstatné: všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (viz přílohová obálka k č.l. 1), informace o bance (viz přílohová obálka k č.l. 1), ceník žalobkyně (viz přílohová obálka k č.l. 1). Lze poznamenat, že žalovaný žádný z předložených důkazů nesporoval a uvedl, že Smlouvu uzavřel a skutková tvrzení jsou taková, jak je žalobkyně popisuje. Nicméně s ohledem na to, že žalovaný odmítl nárok uznat ve smyslu § 153a o. s. ř., pak soud přistoupil k tomu, že daná tvrzení nevzal za zjištěná v souladu s § 120 odst. 3 o. s. ř., ale podrobněji rozebral skutkovou situaci, viz výše. Soud po právní stránce posoudil věc následovně: Dle § 2395 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jako „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále i jako„ z. s. ú“), (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže