38 C 182/2021-117 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalované byla na základě provedené zdravotní péče vystavena dne 21. 3. 2019 faktura znějící na částku 21 000 Kč včetně DPH splatná dne 4. 4. 2019. Žalovaná na místě zaplatila částku 17 000 Kč. Na zbylou částku 4 000 Kč nebylo ze strany žalované přes opakované výzvy zaplaceno ničeho. Žalobkyně zaslala žalované dne 14. 11. 2019 předžalobní upomínku. Žalovaná navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout. Žalovaná uvedla, že jí dne 21. 3. 2019 žalobkyně nasadila korunky na implantáty na pozici 16, 17. Téhož dne žalovaná zaplatila za korunky na implantáty částku 17 000 Kč. Žalovaná uvedla, že k podpisu předmětné faktury byla přinucena, jinak by jí nebyla vydána kopie, a nebyly jí vysvětleny jednotlivé položky na ní, přestože o jejich vysvětlení žádala. Žalovaná dále uvedla, že MUDr. [příjmení] jí nedával ani léky, ani nezasahoval do živých částí těla, ale pouze napojil bezbolestně protetiku na implantáty již vrostlé do těla žalované. Šroubování korunek tak bylo spíše servisováním zakoupeného spotřebního zboží z laboratoře na základě otisku zubů žalované. V takovém případě je zisk žalobkyně na jeden zub ve výši 4 421 Kč neadekvátní. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně dále uvedla, že jednatel žalobkyně žalovanou neinformoval o zdravotním stavu značně odstoupené čelistní kosti s implantáty a nepravidelnosti z otisku zubů a nevyhotovil RTG, dále žalovanou neinformoval o ceně protetické práce z laboratoře. Ceník žalobkyně byl navíc nesrozumitelný. Jelikož se jednalo o finančně náročný chirurgický úkon, měl být ze strany žalobkyně učiněn písemný návrh ceny. K placení částky 21 000 Kč žalovaná uvedla, že sdělila MUDr. [příjmení], že tuto částku nemá a zaplatila částku 17 000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že jí nebyla řádně doručena předžalobní upomínka, a proto by žalobkyně neměla mít právo na náhradu nákladů řízení. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaná je slovenskou státní příslušnicí a má registrován trvalý pobyt na území České republiky, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Soud proto aplikoval úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 4 odst. 1 cit. nařízení. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval podle § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. a z provedených důkazů (faktura ze dne 21. 3. 2019; dodací list zakázky [číslo] ze dne 28. 2. 2019; výzva k úhradě dlužné částky ze dne 13. 11. 2019; e-mail o [obec] pošt ze dne 12. 12. 2019 adresovaný právní zástupkyni žalobkyně; vrácená obálka adresovaná žalované na adresu [ulice a číslo]; výpis OR žalobkyně; kopie implantpassportu) a nesporných tvrzení účastníků učinil následující závěr o skutkovém stavu, přičemž provedení ostatních navržených důkazů soud zamítl pro nadbytečnost: Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice. Žalobkyně žalované na základě poskytnuté zdravotní péče vystavila dne 21. 3. 2019 fakturu na částku 21 000 Kč splatnou dne 4. 4. 2019. Žalovaná podepsala převzetí faktury a na místě bezhotovostně zaplatila za provedené zdravotní služby částku 17 000 Kč. Žalobkyně zaslala žalované dne 14. 11. 2019 předžalobní výzvu na žalovanou sdělenou adresu [adresa žalované], která se vrátila jako nedoručená. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na jejímž základě byla žalované poskytnuta zdravotní péče, za jejíž poskytnutí žalobkyně žalované vyúčtovala částku 21 000 Kč. Žalovaná výši této částky nijak nerozporovala a ihned na místě za poskytnuté služby zaplatila žalobkyni částku 17 000 Kč, čímž nastala vyvratitelná domněnka uznání zbytku dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. S ohledem na skutečnost, že žalovaná v řízení netvrdila, že by dluh za poskytnuté zdravotní služby nevznikl nebo že by zanikl, soudu nezbylo, než žalobě vyhovět. Tím, že žalovaná žalovanou částku řádně a včas nezaplatila, což ani nesporovala, dostala se dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Námitky žalované týkající se nedostatečného splnění informační povinnosti žalobkyně dle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a úvahy ohledně adekvátnosti ceny za poskytnuté zdravotní služby, nepovažuje soud s ohledem na uznání dluhu ze strany žalované za relevantní. Ohledně tvrzení žalované, že byla přinucena k podpisu při převzetí faktury, soud uvádí, že žalovaná nijak netvrdila, jakým závažným jednáním druhé strany byla přinucena k podpisu převzetí faktury. Skutečnost, že by nebyla v případě nepodepsání převzetí faktury poskytnuta žalované kopie faktury, nelze považovat za protiprávní jednání žalobkyně. Žalované jako osobě s právnickým vzděláním muselo být zřejmé, že podpisem převzetí faktury, bude tato faktura považována za žalované řádně doručenou. S ohledem na skutečnost, že žalovaná zaplatila část svého dluhu za poskytnutou zdravotní péči, navíc plyne, že na ni, nikoliv proti své vůli, dobrovolně částečně plnila. K námitce, že žalované nebyla řádně doručena předžalobní upomínka, soud konstatuje, že tato byla doručována na poslední známou adresu, kterou žalovaná žalobkyni sdělila, a tedy ze strany žalobkyně řádně. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 292 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 4 000 Kč za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby, účast při jednání soudu dne 2. 7. 2021) podle § 11 odst. 1 a. t. (4 x 1 000 Kč) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. (4 x 300 Kč). Ze shora uvedeného je s ohledem na skutečnost, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, nutno přiznat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 200 Kč, tj. ve výši 1 092 Kč O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.