38 C 221/2021-44 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 2. 2021 domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že [právnická osoba] Czech Republic (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela s žalovaným [příjmení] smlouvu o poskytování služeb [číslo]. Na základě Účastnické smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému ke koupi elektronické zařízení a dále i služby plateb třetím stranám. Žalovaný se zavázal za poskytnuté služby hradit stanovenou cenu. Žalovaný porušil své povinnosti plynoucí mu z Účastnické smlouvy, když řádně a včas neuhradil splátky vyúčtované v jednotlivých vyúčtováních, a to vyúčtování [číslo] ve výši 808 Kč, vyúčtování [číslo] ve výši 808 Kč, vyúčtování [číslo] ve výši 224,61 Kč, vyúčtování [číslo] ve výši 9,90 Kč, vyúčtování [číslo] ve výši 900 Kč, vyúčtování [číslo] ve výši 4 000 Kč a vyúčtování [číslo] ve výši 4 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně dne 16. 7. 2018 předmětné pohledávky postoupil na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Soud zjistil, že žalovaný je státním občanem Srbské republiky, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. [příjmení], které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 29. 7. 2021 a dne 15. 9. 2021, a žalobkyni dne 16. 6. 2021. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného ani žalobce do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Soud z provedených důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalovaný uzavřel se společností T- [právnická osoba] dne 11. 3. 2016 Účastnickou smlouvu [číslo] na dobu 24 měsíců, na základě níž bylo žalovanému po složení akontace ve výši 1 Kč poskytnuto elektronické zařízení, a to koncové zařízení LTE modem [anonymizováno] E5180 – bílá ve výši 2 301 Kč, které se zavázal splatit ve 23 pravidelných měsíčních splátkách po 100 Kč (viz Účastnická smlouva [číslo]). Žalovaný využíval služby třetích stran, za které mu tato společnost vyúčtovala vyúčtováním [číslo] částku 808 Kč splatnou dne 27. 9. 2018, vyúčtováním [číslo] částku ve výši 808 Kč splatnou dne 27. 10. 2018, vyúčtováním [číslo] částku ve výši 224,61 Kč splatnou dne 27. 11. 2018, vyúčtováním [číslo] částku 9,90 Kč splatnou dne 27. 12. 2018, vyúčtováním [číslo] částkou ve výši 900 Kč splatnou dne 12. 2. 2019, vyúčtováním [číslo] částku 4 000 Kč splatnou dne 19. 2. 2019 a vyúčtováním [číslo] částku 4 000 Kč splatnou dne 19. 2. 2019 (viz vyúčtování služeb s přehledem služeb; podrobný výpis služeb). Právní předchůdce žalobkyně dne 16. 7. 2018 předmětné pohledávky postoupil na žalobkyni (viz prohlášení T-Mobile o úhradě za postoupené pohledávky, oznámení T-Mobile o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2020; smlouva o postoupení pohledávek). Žalovaný vyúčtovanou částku za poskytnuté zařízení řádně a včas neuhradil. Žalobkyně žalovanému dále vyúčtovala smluvní pokutu ve v celkové výši 1 150 Kč (viz výzvy k plnění ze dne 15. 10. 2016, ze dne 25. 7. 2016, ze dne 18. 10. 2016, ze dne 19. 12. 2016 a ze dne 15. 10. 2018). Žalobkyně zaslala žalovanému dne 8. 12. 2020 předžalobní výzvu (viz; předžalobní výzva s poštovním podacím archem ze dne 9. 12. 2020). 7. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následujícím způsobem: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena. 10. Účastnickou smlouvu [číslo] soud posoudil jako platnou inominátní (nepojmenovanou) smlouvu ve smyslu § 1746 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákonu (dále jen „o. z.“). Předmětem této účastnické smlouvy byla koupě koncového zařízení LTE modem [anonymizováno] E5180 – bílá. Žalovaný se zavázal hradit právnímu předchůdci žalobkyně vyúčtovanou cenu za poskytnuté služby elektronických komunikací a dále splácet cenu koncového zařízení ve výši 2 300 Kč (po odečtení zaplacené akontace ve výši 1 Kč od celkové ceny zařízení) prostřednictvím 23 pravidelných měsíčních splátek po 100 Kč. Splatnost jednotlivých měsíčních splátek se řídila datem splatnosti dle jednotlivých vyúčtování služeb elektronických komunikací. Služby elektronických komunikací společně se službami třetích stran a se splátkami ceny koncového zařízení byly žalovanému v souladu s obchodními podmínkami a pravidly pro prodej zařízení na splátky (jež byly součástí uzavřené smlouvy) pravidelně vyúčtovány. Žalovaný však vystavená vyúčtování neuhradil, a dostal se tak dnem následujícím po jejich splatnosti ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni tak vzniklo právo na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb. 11. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná v plném rozsahu, neboť bylo prokázáno, že žalovaný ničeho nezaplatil na vyúčtované částky v žalované výši a je v prodlení s jejich zaplacením. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 050,51 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 13. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.