38 C 231/2021-42 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl na základě smlouvy o dodávce elektřiny ze dne 5. 12. 2019 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným odběratelem elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa žalovaného], a to od 6. 10. 2019. Na základě uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala dodávat do odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázal elektřinu odebírat a platit za ni cenu stanovenou smlouvou. Žalovaný svoji povinnost porušil, když za období od 5. 10. 2019 do 14. 4. 2020 neuhradil řádně a včas cenu spotřebované elektřiny ve výši 8 869 Kč splatnou dne 11. 5. 2020, když uhradil pouze 3 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. 3. Soud zjistil, že žalovaný je státním příslušníkem Litevské republiky, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. [příjmení], které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům. 4. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval podle § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. a z provedených důkazů (viz konečná faktura za elektřinu ke stejnému zákaznickému účtu; smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny č. [spisová značka] ze dne 5. 12. 2019; výzva k zaplacení ze dne 8. 12. 2020, kopie obálky adresované žalovanému; výzva k plnění před podáním žaloby) učinil následující závěr o skutkovém stavu: 5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 5. 12. 2019 byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny s odběrným místem na adrese [adresa žalovaného], a to od 6. 10. 2019. Žalobkyně se zavázala dodávat elektřinu ze zařízení distributora elektrické energie do odběrného místa žalovaného a žalovaný se zavázal hradit za tuto dodávku sjednanou cenu. Žalovaný odebíral elektřinu v období od 5. 10. 2019 do 14. 4. 2020, přičemž za toto období mu byla vyúčtována za odběr elektřiny cena 11 869 Kč se splatností dne 11. 5. 2020. Žalovaný na požadovanou částku uhradil pouze 3 000 Kč, zbývající částku ve výši 8 869 Kč do dnešního dne neuhradil. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 8. 12. 2020 předžalobní výzvu. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 8. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny v souladu s § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat elektrickou energii na odběrné místo na adrese [adresa žalovaného], a žalovaný měl povinnost za dodanou energii zaplatit cenu vyúčtovanou žalobkyní. Žalobkyně za spotřebu elektřiny za období od 5. 10. 2019 do 14. 4. 2020 vyúčtovala částku 11 869 Kč, kterou žalovaný uhradil pouze co do částky 3 000 Kč. Žalovaný zbývající částku 8 869 Kč již řádně a včas neuhradil. Tím, že žalovaný žalovanou částku včas neuhradil, dostal se dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), do prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, a dvou paušálů po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby) vyhlášky č. 254/2015 Sb.