38 C 258/2021-76 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí zdravotní péče. Žalobkyně uvedla, že synovi žalované poskytla dne od 9. 7. 2019 do 2. 8. 2019 zdravotní péči. Náklady za toto ošetření byly žalované účtovány fakturou [číslo] ze dne 24. 10. 2019, splatné dne 23. 11. 2019, v celkové výši 1 172 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná nebyla zdravotně pojištěná v rozsahu poskytnuté zdravotní péče, byla povinna tyto náklady uhradit. Žalovaná ve stanovené lhůtě dlužnou částku neuhradila. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu. 2. Jelikož soudu nebyl znám pobyt žalované, ustanovil žalované usnesením č.j. 38 C 258/2021-39 ze dne 6. 9. 2021 opatrovníka [příjmení] [jméno] [příjmení]. Opatrovník žalované navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout, a to z důvodu že z žaloby jednoznačně nevyplývá, že by osobou, které byla poskytována zdravotní péče, byl údajný syn žalované a osobou, které byla poskytnuta zdravotní péče, mohl být kdokoliv. 3. Žalobkyně v duplice uvedla, že ve věci je dána pasivní věcná legitimace žalované, neboť žalobkyně vycházela z údajů uvedených v interním nemocničním informačním systému. Zároveň žalobkyně disponuje lékařskými zprávami o ošetření syna žalované s tím, že v době ošetření syn žalované nebyl zdravotně pojištěn. 4. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaná je státním příslušníkem cizího státu. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Vzhledem k tomu, že mezi Českou republikou a Gruzií nebyla sjednána žádná mezinárodní smlouva, kterou by mezi sebou Česká republika a Gruzie sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů plynoucích ze shora uvedené smlouvy a která by se ve smyslu Článku 307 odst. 1 Smlouvy o založení [příjmení] použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, přičemž soud vyšel z toho, že poslední známé bydliště žalované se nachází v České republice. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval podle § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a z provedených důkazů (viz smlouva o poskytnutí zdravotní péče ze dne 30. 4. 2021; lékařská zpráva ze dne 9. 7. 2019 a ze dne 2. 8. 2019; viz ověření platnosti pojištění ke dni 9. 7. 2019; viz faktura [číslo]; příloha k faktuře a přehled o faktuře; Věstník Ministerstva zdravotnictví ročník 2018; viz předžalobní výzva ze dne 30. 10. 2020 s podacím archem) učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně poskytla synovi žalované ode dne 9. 7. 2019 do dne 2. 8. 2019 zdravotní péči. Syn žalované [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození] ke dni provedení zdravotní péče nebyl pojištěn v rámci veřejného zdravotního pojištění. Žalobkyně proto vystavila dne 24. 10. 2019 fakturu [číslo] na částku 1 172 Kč, splatnou dne 23. 11. 2019 Cena za poskytnutou zdravotní péči byla stanovena jako součin hodnoty bodu a počtu bodů stanovených vyhláškou č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, přičemž cena vyúčtovaného bodu byla stanovena dle cenového předpisu o regulaci cen poskytnutých zdravotních služeb. Dne 30. 10. 2020 zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku. 7. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. jako věrohodné, přičemž dospěl k závěru, že dokazování již nebylo třeba doplňovat, protože skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Rozhodným právem je právo české, neboť v české republice je sídlo poskytovatele služby v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 10. Žalobkyně poskytla synovi žalované zdravotní péči. Jelikož syn žalované nebyl pojištěn v rámci systému veřejného zdravotního pojištění, vznikla jejímu zákonnému zástupci tj. žalované poskytnutím zdravotní služby podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, povinnost cenu poskytnutých zdravotních služeb zaplatit. Cena za poskytnutou zdravotní péči byla stanovena jako součin hodnoty bodu a počtu bodů stanovených vyhláškou č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, přičemž cena vyúčtovaného bodu byla stanovena dle cenového předpisu o regulaci cen zdravotní péče uvedeného ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR [číslo]. Tvrzení opatrovníka stran nedostatečné pasivní věcné legitimace žalované nebyla nijak podložena, ani nebylo uvedena na základě jakých skutečností opatrovník toto dovozuje. Žalobkyně soudu doložila lékařské zprávy pokazující poskytnutí zdravotní péče synovi žalované v rozhodném datu a s tím související vystavenou fakturu. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Tím, že žalovaná na dlužnou částku ničeho nehradila, dostala se do prodlení a žalobkyně má nárok podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na úrok z prodlení v zákonné výši a to dnem následujícím po dni splatnosti, tj. ode dne 24. 11. 2019. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, dvou paušálů po 100 Kč (předžalobní výzva, sepis žaloby) dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (dále jen„ vyhláška“), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč a jednoho paušálu po 300 Kč (účast na jednání konaném dne 24. 11. 2021) dle § 2 odst. 3 vyhlášky. 12. Vzhledem k tomu, že soudem ustanoveným opatrovníkem byly v řízení vykonány 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 23. 9. 2021, účast na jednání soudu dne 24. 11. 2021), náleží mu dle § 7 a. t. odměna za zastupování žalovaného stanovená z tarifní hodnoty ve výši 1 172 Kč ve výši 1 000 Kč za každý ze tří úkonů - ve smyslu § 12a odst. 1 a. t. je třeba odměnu ponížit o 20 %, tj. celkem odměna činí 2 400 Kč. Opatrovníku dále náleží částka 900 Kč jako náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 a. t. (3 x režijní paušál à 300 Kč), a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 300 Kč ve výši 693 Kč. Soud proto rozhodl dle § 140 odst. 2 o. s. ř. a opatrovníku žalované přiznal částku 3 993 Kč, která odpovídá součtu odměny za zastupování manžela, náhrady hotových výdajů. Tato částka bude opatrovníku vyplacena po právní moci rozsudku účtárnou Obvodního soudu pro Prahu 4. 13. V daném případě sice vznikly České republice náklady v podobě odměny ustanoveného opatrovníka, s ohledem na úspěch žalobkyně ve věci však právo na náhradu nákladů státu nevzniklo.