38 C 298/2020-77 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s odůvodněním, že s žalovanou jakožto podnájemcem uzavřela dne 15. 6. 2020 Smlouvu o podnájmu nebytových prostor ke skladování č. SML [číslo] (dále jen„ Smlouva“), jejímž předmětem byl podnájem skladovacích prostor – Self-storage kóje [číslo] o velikosti 1,5 m² na adrese [adresa]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 1 162 Kč měsíčně včetně DPH spolu s pojistným ve výši 100 Kč. Celkový výše nájemného činila 1 262 Kč měsíčně. Splatnost nájemného byla dle Smlouvy stanovena vždy předem k 1. dni kalendářního měsíce. Žalovaná porušila povinnost ze Smlouvy, kdy neuhradila nájemné v celkové částce 6 310 Kč, a to za měsíc srpen 2020 až prosinec 2020. Žalovaná dále neuhradila částku 1 500 Kč představující jednorázové poplatky v souvislosti s vystavením upomínek za měsíce srpen 2020 až prosinec 2020. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala v řízení nečinná. 3. Soud zjistil, že žalovaná je cizím státním občanem, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. [příjmení], které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům. 4. Soud nařídil jednání na den 3. 12. 2021, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Zástupce žalobkyně se z jednání soudu omluvil s tím, že souhlasil, aby věc byla projednána a rozhodnuta bez jeho přítomnosti. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv předvolání spolu s žalobou jí bylo doručeno dne 15. 11. 2021, a to do vlastních rukou náhradním způsobem dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Dostatečná lhůta k přípravě jednání dle § 115 o. s. ř. tedy byla zachována, a soud proto věc projednal a rozhodnul dle § 101 odst. 3 bez přítomnosti účastníků. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval podle § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. a z provedených důkazů (smlouva o podnájmu nebytových prostor ke skladování č. SML [číslo] ze dne 15. 6. 2020; všeobecné podmínky podnájmu ze dne 15. 6. 2020; úhrada dlužné částky ze dne 30. 11. 2020; email adresovaný od právní zástupkyně žalobkyně ze dne 30. 11. 2020) učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně a žalovaná 15. 6. 2020 spolu dne 15. 6. 2020 uzavřely smlouvu o podnájmu nebytových prostor ke skladování č. SML [číslo]. Žalovaná se zavázala platit stanovené nájemné ve výši 1 262 Kč měsíčně, splatné vždy měsíc dopředu k 1. dni kalendářního měsíce. V případě prodlení s úhradou nájemného byla žalovaná povinna hradit úrok z prodlení ve výši 0,05% z dlužné částky za každý den prodlení. Za první upomínku zaslanou žalované v souvislosti s porušením smluvních povinností trvající déle než 10 dnů byla žalobkyně oprávněna žalované účtovat jednorázový poplatek ve výši 300 Kč. V případě prodlení s placením nájemného o 35 kalendářních dnů a více byla žalobkyně oprávněna vyúčtovat jednorázový poplatek za druhou zaslanou upomínku ve výši 500 Kč. Žalobkyně zaslala žalované dne 30. 11. 2020 na emailovou adresu [email] výzvu k úhradě dlužné částky. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Mezi účastníky byla uzavřena podnájemní smlouva dle § 2215 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě byla žalovaná povinna hradit sjednané nájemné splatné vždy měsíc předem k 1. dni kalendářního měsíce. Tuto svoji povinnost žalovaná nesplnila, když neuhradila nájemné za měsíc srpen 2020 a prosinec 2020. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou nájemného je tato povinna platit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 0,005% denně z nájemného za každý neuhrazený měsíc počínaje měsícem srpen 2020 až do prosince 2020. Žalovaná neunesla důkazní břemeno, když netvrdila ani neprokázala, že by na dlužnou částku něčeho uhradila. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je v této části důvodná, a proto jí v souladu se shora popsanými listinnými důkazy vyhověl. 10. Soud žalobu zamítl co do částky 1 500 Kč, neboť z provedených důkazů nebylo prokázáno vynaložení nákladů upomínání v této výši. V řízení bylo prokázáno, že na základě odeslaných upomínek činí jednorázový poplatek v souladu s čl. 14 Smlouvy, částkou 300 Kč – v případě první upomínky, a v částce 500 Kč - v případě prodlení déle než 35 dnů. Celková částka za odeslání upomínek tak činí 800 Kč, a ne 1 500 Kč požadovaných v žalobě. Jelikož se žalobkyně k prvnímu jednání nedostavila a z řízení se omluvila a zároveň nepožádala o jeho odročení, připravila se tak o poučení dle ustanovení § 118a, §118b a § 119a o.s.ř., neboť tato povinnost soudu směřuje toliko vůči účastníkům, kteří jsou u jednání přítomni. S ohledem na výše uvedené žalobkyně v tomto rozsahu neunesla břemeno důkazní a soud žalobu jako nedůvodnou částečně zamítnul. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná z 80,79 % nárok na náhradu nákladů řízení z 62 % (tj. úspěch žalobkyně 80,79 % mínus neúspěch žalobkyně 19,21 %) ve výši 4 671 Kč. Celkové náklady ve výši 7 534 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 810 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 400 Kč ve výši 1 134 Kč. 12. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám advokáta jako zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. O třídenní lhůtě ke splnění povinnosti bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.