38 C 30/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že její aktivní legitimace ve věci je dána poté, co právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [ulice] a [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 6. 1. 2014 dohodu o uznání dluhu co do důvodu a výše částky 331 180,40 Kč (dále jen„ Dohoda“). Žalovaná se zároveň v Dohodě zavázala částku uhradit v 78 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se splátkovým kalendářem. Právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] [ulice] a [právnická osoba] následně uvedenou pohledávku s účinností ke dni 24. 8. 2018 postoupila na [právnická osoba] S.a.r.l., která následně pohledávku postoupila na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informovaná přípisem ze dne 13. 9. 2018. Žalovaná se následně dostala do prodlení s plněním dvou splátek. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění celé pohledávky ve výši 309 180,40 Kč. Žalobkyně zaslala dne 9. 11. 2020 žalované předžalobní výzvu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala v řízení nečinná. 3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je společností se sídlem na území Maltské republiky a žalovaná má vietnamské státní občanství, v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních se nevztahuje na problematiku občanskoprávních závazkových vztahů, a v dané věci se jedná o právní poměr vyplývající z dohody o uznání dluhu je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 4 cit. nařízení. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovanou ke sdělení ve stanovené lhůtě, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalované doručena náhradním způsobem dle § 49 odst. 4 o. s. ř. dne 15. 2. 2021 a žalobkyni dne 1. 2. 2021. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného ani žalobkyně do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 6. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne 6. 1. 2014 Dohodu o uznání dluhu co do důvodu a výše 331 180,4 Kč, a to z titulu úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba], na základě které se žalovaná zavázala uhradit částku 331 180,4 Kč formou 78 pravidelných měsíčních splátek (viz Uznání dluhu a dohoda o zaplacení dluhu). Právní předchůdce žalobkyně následně uvedenou pohledávku ke dni 24. 8. 2018 postoupil na [právnická osoba] S.a.r.l., která následně pohledávku postoupila na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení vyrozuměna podáním ze dne 13. 9. 2018 (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 9. 2018 s podacím archem). Žalovaná se následně dostala do prodlení s plněním dvou splátek, a to splátkou [číslo] a 6. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění celé pohledávky ve výši 309 180,40 Kč. Žalobkyně zaslala dne 9. 11. 2020 žalované předžalobní výzvu (viz výzva před podáním žaloby ze dne 9. 11. 2020 s podacím archem ze dne 10. 11. 2020). 7. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. jako věrohodné, přičemž dospěl k závěru, že dokazování již nebylo třeba doplňovat, protože skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 10. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) když předmětná pohledávka na ni byla postupně z právního předchůdce žalobkyně postoupena. 11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, jakožto věřitelem, a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena dohoda o uznání dluhu dle § 2053 o. z., na základě které žalovaná uznala svůj dluh co do důvodu a výše v částce 309 180,4 Kč Dohoda o uznání dluhu obsahovala přesnou specifikaci původního závazku žalované z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 6. 1. 2014 uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdce žalobkyně. Platí tedy vyvratitelná právní domněnka, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala opak. Žalovaná tak neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, když svou procesní neaktivitou způsobila, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) platila. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalované a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení žalovaného nároku včetně úroku z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o. z. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 42 315,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 368 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 309 180,40 Kč sestávající z částky 9 540 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby) a z částky 4 770 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 750 Kč ve výši 5 197,50 Kč O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.