38 C 419/2021-20 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni v záhlaví uvedenou částku s příslušenstvím a náklady řízení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa], [obec a číslo]. Žalobkyně se zavázala elektřinu dodávat za sjednaných podmínek, přičemž žalovaný se zavázal elektřinu odebírat a platit za ni sjednanou cenu. Žalovaný však nezaplatil za elektřinu odebranou v období od 15. 10. 2019 do 14. 7. 2020, která mu byla vyúčtována fakturou [číslo] ze dne 21. 7. 2020 znějící na částku 10 794 Kč splatnou dne 7. 8. 2020. Žalovaný na tuto svůj dluh zaplatil částku 7 470 Kč. Na zbývající dluh žalovaný i přes opakované výzvy ze strany žalobkyně žalovaný nezaplatil ničeho. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaný má ukrajinské státní občanství a pobyt na území České republiky, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má dle čl. 48 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že v této věci je dána pravomoc českých soudů věc projednat, protože žalovaný má na území ČR povolen trvalý pobyt. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil jej, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla doručena žalovanému dne 26. 11. 2021, a to náhradním způsobem dle § 49 odst. 4 o. s. ř., přičemž žalobkyně již v žalobě uvedla, že souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval podle § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. a z provedených důkazů (viz dohoda o splátkách a uznání dluhu ze dne 19. 8. 2020; faktura [číslo]; smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny č. SoSSE/761958; návrh smlouvy o sdružených služeb dodávky elektřiny; výzva k plnění před podáním žaloby) učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 27. 9. 2019 uzavřena smlouva o dodávce elektřiny s odběrným místem na adrese [adresa], [obec a číslo]. Žalobkyně se zavázala dodávat elektřinu ze zařízení distributora elektrické energie do odběrného místa žalovaného a žalovaný se zavázal hradit za tuto dodávku sjednanou cenu. Žalovaný odebíral elektřinu v období od 15. 10. 2019 do 14. 7. 2020, přičemž za toto období mu byla vyúčtována za odběr elektřiny cena 10 794 Kč se splatností dne 7. 8. 2020. Žalovaný na vyúčtované částky uhradil 7 470 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 9. 6. 2021 předžalobní výzvu. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny v souladu s § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, na základě které se žalobce zavázal dodávat elektrickou energii na odběrné místo na adrese [adresa], [obec a číslo], a žalovaný měl povinnost za dodanou energii zaplatit cenu vyúčtovanou žalobkyní. Žalobce za spotřebu elektřiny za období od 15. 10. 2019 do 14. 7. 2020 vyúčtovala částky 10 794 Kč, na něž žalovaný uhradil částku 7 470 Kč. Žalovaný však zbývající částku 3 324 Kč již řádně a včas neuhradil. Tím, že žalovaný žalovanou částku včas neuhradil, dostal se dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), do prodlení, čímž mu vznikl nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, dvou paušálů po 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby).