40 C 220/2021-21 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 21. 10. 2016 uzavřela se žalovanou smlouvu [číslo], na jejímž základě byla žalované poskytnuta kreditní karta s úvěrovým limitem 40 000 Kč, který byl následně navýšen na 45 474,25 Kč. Výše úrokové sazby pro čerpání úvěru prostřednictvím karty byla sjednána ve smlouvě ve výši 19,9 %. Žalovaná své závazky ze smlouvy neplnila řádně a včas. Žalobkyně tak využila svého práva a prohlásila veškeré pohledávky ze smlouvy za splatné ke dni 25. 5. 2020. Ke dni podání žaloby činí pohledávka žalobkyně částku 45 474,25 Kč. Žalobkyně dále požaduje uhrazení úroku ve výši 19,9 % ročně z částky 45 474,25 Kč kapitalizovaného za období od 21. 10. 2016 do 18. 3. 2021 ve výši 8 787,56 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 45 474,25 Kč kapitalizovaného za období od 21. 10. 2016 do 18. 3. 2021 ve výši 3 570,95 Kč, úroku ve výši 19,90 % ročně z částky 45 474,25 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45 474,25 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení. Žalobkyně zaslala dne 26. 2. 2021 žalované předžalobní výzvu k plnění, žalovaná však neuhradila ničeho. Usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 5. 2021 č. j. 40 C 220/2021-14 vyzval soud žalovanou, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. V usnesení soud žalovanou současně poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Žalobkyně souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Na základě žádosti o poskytnutí úvěru uzavřela žalobkyně se žalovanou dne 17. 10. 2016 smlouvu o úvěru ke kreditní kartě a poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách k 25. dni v měsíci v minimální výši 5 % vyčerpané částky ke dni vystavení výpisu, minimálně však ve výši 500 Kč (zjištěno z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 13. 10. 2016, smlouvy o úvěru ze dne 17. 10. 2016 [číslo] včetně podmínek pro kreditní karty) Před uzavřením smlouvy byly žalované poskytnuty předsmluvní informace ke kreditní kartě na standardizovaném formuláři. (zjištěno z předsmluvní informace ke kreditní kartě ze dne 13. 10. 2016) Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované v registrech veřejné správy i v nebankovním registru klientských informací. (zjištěno z výpisu informací z [anonymizována dvě slova] a z výpisu dat o žadateli) Smlouva byla na základě žádosti žalované dne 21. 10. 2016 upravena tak, že úvěr z kreditní karty mohl být čerpán až do výše 45 529,89 Kč (zjištěno z oznámení o změně smlouvy ke kreditní kartě [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 21. 10. 2016) Žalovaná podmínky smlouvy neplnila řádně a včas a žalobkyně prohlásila veškeré pohledávky za splatné ke dni 25. 5. 2020 (zjištěno z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 27. 5. 2020 včetně dodejky). Ani přes předžalobní výzvu žalovaná dlužnou částka nezaplatila. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že své závazky ze smlouvy uhradila. (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 26. 2. 2021 a z poštovního podacího archu). Po právní stránce soud věc hodnotil následovně: Smlouva uzavřená mezi účastníky dne 21. 10. 2016, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr v celkové výši 45 474,25 Kč a žalovaná se zavázala dodržovat podmínky smlouvy o úvěru a splácet své závazky. Protože žalovaná tuto svou povinnost nesplnila, žalobkyně svoji pohledávku vůči žalované zesplatnila ke dni 25. 5. 2020. Ke dni podání žaloby činila nesplacená jistina úvěru 45 474,25 Kč, kapitalizovaný sjednaný úrok 8 787,56 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 3 570,95 Kč. Žalovaná je i nadále (až do zaplacení) povinna platit z dlužné jistiny sjednaný úrok z úvěru a dále až do zaplacení též úrok z prodlení z dlužné částky ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po podání žaloby. Na základě shora uvedeného soud žalobu shledal zcela důvodnou a plně jí vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 998 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 820 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 474,25 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. O lhůtách k plnění rozhodoval soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když k jinému postupu neshledal důvod.