40 C 274/2021-20 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedených částek s odůvodněním, že žalovaná nesplnila povinnost uhradit dluh vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 21. 6. 2019 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], jež na žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou postoupila na základě dohody o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2020. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč a žalovaná se ho zavázala vrátit s příslušenstvím do 14. 7. 2019. Současně se zavázala v případě prodlení hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaná řádně a včas poskytnuté finanční prostředky nevrátila. Žalobkyně požaduje vedle neuhrazené jistiny také smluvní pokutu ve výši 1 568 Kč. Celková dlužná částka činí 5 568 Kč a dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení. Ani přes předžalobní upomínku žalovaná dlužnou částku nezaplatila. Usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 7. 2021 č. j. 40 C 274/2021-13 vyzval soud žalovanou, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. V usnesení soud žalovanou současně poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Žalobkyně souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne 21. 6. 2019 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo]. Žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 4 000 Kč, s tím že žalovaná se je zavázala vrátit do 14. 7. 2019. V případě prodlení se žalovaná zavázala hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze splatné částky. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky dne 17. 8. 2020 s účinností ke dni 20. 11. 2020. Žalované bylo postoupení oznámeno dopisem. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou před podáním žaloby odeslanou prostřednictvím zástupce žalobkyně. (zjištěno ze smlouvy o úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodních podmínek smlouvy o úvěru, výpisu z bankovního účtu, smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu, předžalobní upomínky ze dne a podacího archu). Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Smluvní pokuta byla platně ujednána dle § 2048 a násl. o. z. Žalovaná smlouvu uzavřela v postavení spotřebitele a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Posuzovaná smlouva tak podléhá rovněž režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná, uzavřeli smlouvu o úvěru, která má všechny náležitosti platného právního jednání a je v souladu i s kogentními ustanoveními určenými na ochranu spotřebitele. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr a žalovaná se zavázala úvěr do 14. 7. 2019 splatit. Tuto povinnost však včas a řádně nesplnila. Svou pohledávku pak právní předchůdce žalobkyně platně postoupil žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni jistinu včetně smluvní pokuty ve výši 1 568 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě zcela vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 568 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze 2,5 úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného určil soud jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).