40 C 350/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 3. 2. 2017 uzavřela se žalovanou smlouvu [číslo], na jejímž základě byla žalované poskytnuta kreditní karta s úvěrovým limitem 109 000 Kč, který mohl být následně navýšen až na 500 000 Kč. Výše úrokové sazby pro čerpání úvěru prostřednictvím karty byla sjednána ve smlouvě ve výši 19,9 % ročně. Žalovaná své závazky ze smlouvy neplnila řádně a včas. Žalobkyně tak využila svého práva a prohlásila veškeré pohledávky ze smlouvy za splatné ke dni 20. 6. 2020. Ke dni podání žaloby činí dlužná jistina částku 30 683,84 Kč. Žalobkyně dále požaduje uhrazení kapitalizovaného úroku za období od 3. 2. 2017 do 19. 5. 2021 ve výši 5 607,38 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 3. 2. 2017 do 19. 5. 2021 ve výši 2 047,12 Kč, úroku ve výši 19,9 % ročně z částky 30 683,84 Kč od 20. 5. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 683,84 Kč od 20. 5. 2021 do zaplacení. Žalobkyně zaslala dne 4. 5. 2021 žalované předžalobní výzvu k plnění, žalovaná však neuhradila ničeho. Usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 8. 2021 č. j. 40 C 350/2021-16 vyzval soud žalovanou, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. V usnesení soud žalovanou současně poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Žalobkyně souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Na základě žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 23. 11. 2015 uzavřela žalobkyně se žalovanou následujícího dne smlouvu o úvěru a poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 109 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách k 15. dni v měsíci v minimální výši 5 % vyčerpané částky ke dni vystavení výpisu, minimálně však ve výši 500 Kč (zjištěno z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 23. 11. 2015, smlouvy o úvěru ze dne 24. 11. 2015 [číslo] včetně obchodních podmínek pro kreditní karty a sazebníku poplatků pro fyzické osoby) Před uzavřením smlouvy byly žalované poskytnuty předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru i ke kreditní kartě na standardizovaném formuláři. (zjištěno z předsmluvní informace k ČSOB spotřebitelskému úvěru ze dne 23. 11. 2015, předsmluvní informace ke kreditní kartě ze dne 23. 11. 2015) Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované v registrech veřejné správy i v nebankovním registru klientských informací. (zjištěno z výpisu informací z Credit Bureau a z výpisu dat o žadateli) Žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 30 683,84 Kč (zjištěno z historie účtu za období od 17. 2. 2003 do 9. 4. 2021) Žalovaná podmínky smlouvy neplnila řádně a včas a žalobkyně prohlásila veškeré pohledávky za splatné ke dni 20. 6. 2020 (zjištěno z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22. 6. 2020 včetně dodejky). Žalovaná dluh neuhradila na základě výzvy k zaplacení dluhu ze dne 22. 8. 2020 ani na základě předžalobní výzvy ze dne 4. 5. 2021. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že své závazky ze smlouvy uhradila. (zjištěno z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 22. 8. 2020 včetně dodejky a z předžalobní výzvy ze dne 4. 5. 2021 včetně poštovního podacího archu). Po právní stránce soud věc hodnotil následovně: Smlouva uzavřená mezi účastníky dne 24. 11. 2015, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr v celkové výši 30 683,84 Kč a žalovaná se zavázala dodržovat podmínky smlouvy o úvěru a splácet své závazky. Protože žalovaná tuto svou povinnost nesplnila, žalobkyně svoji pohledávku vůči žalované zesplatnila ke dni 20. 6. 2020. Soud neshledal rozpor mezi obsahem smlouvy a ustanoveními občanského zákoníku či jiných právních předpisů na ochranu spotřebitele. Ke dni podání žaloby činila nesplacená jistina úvěru 30 683,84 Kč, kapitalizovaný sjednaný úrok 5 607,38 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 047,12 Kč. Žalovaná je i nadále (až do zaplacení) povinna platit z dlužné jistiny sjednaný úrok z úvěru a dále až do zaplacení též úrok z prodlení z dlužné částky ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne podání žaloby. Na základě shora uvedeného soud žalobu shledal zcela důvodnou a plně jí vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 406 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 228 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 683,84 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. O lhůtách k plnění rozhodoval soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když k jinému postupu neshledal důvod.