40 C 413/2021-36 — Obvodní soud pro Prahu 4

Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok vznikl dle tvrzení žalobkyně z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. [spisová značka] ze dne 18. 3. 2019. Žalovaná neuhradila vyúčtování spotřeby elektřiny za období od 20. 3. 2019 do 20. 2. 2020 a to ani na základě výzvy před podáním žaloby ze dne 22. 1. 2021. Usnesením zdejšího soudu ze dne 6. 9. 2021 č. j. 40 C 413/2021-29 vyzval soud žalovanou, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. V usnesení soud žalovanou současně poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě. Soud proto postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Účastníci řízení uzavřeli dne 18. 3. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo v bytě [číslo] na adrese [adresa]. Žalobkyně žalované na základě smlouvy dodávala elektřinu. Žalovaná v plné výši (částka 9 137 Kč byla uhrazena prostřednictvím záloh) neuhradila vyúčtování za období od 20. 3. 2019 do 20. 2. 2020 a vznikl jí tak dluh ve výši 3 218 Kč, který neuhradila na základě konečné faktury ze dne 27. 2. 2020, splatné dne 16. 3. 2020, ani na základě výzvy před podáním žaloby ze dne 22. 1. 2021 (zjištěno z smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. č. [spisová značka] ze dne 18. 3. 2019, konečné faktury za elektřinu [číslo] ze dne 27. 2. 2020 a výzvy před podáním žaloby ze dne 22. 1. 2021) Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky a odběru elektřiny dle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve spojení s § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Na základě smlouvy vznikla žalobkyni povinnost dodávat žalované elektřinu do určeného odběrného místa a žalované vznikla povinnost za dodanou elektřinu zaplatit sjednanou cenu. Žalobkyně svým povinnostem dostála. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by svou povinnost splnila. Žalobkyni dále vzniklo právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud určil lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř.