40 C 450/2021-21 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedených částek s odůvodněním, že žalovaný nesplnil povinnost uhradit dluh vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 7. 9. 2020 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], jež na žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným postoupila na základě dohody o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit do 9. 10. 2020 částku 30 265 Kč. Současně se zavázal v případě prodlení hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaný řádně a včas poskytnuté finanční prostředky nevrátil. Celková dlužná částka činí 25 000 Kč a dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 5 265 Kč a zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně požaduje také uhrazení smluvní pokuty ve výši 3 425 Kč a náklady spojené s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč Ani na základě předžalobní upomínky žalovaný dlužnou částku nezaplatil. Usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 10. 2021 č. j. 40 C 450/2021-14 vyzval soud žalovaného, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. V usnesení soud žalovaného současně poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Žalobkyně souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 10. 8. 2020 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo]. Identita žalovaného byla ověřena prostřednictvím platby ve výši 0,10 Kč na účet žalobkyně. Dne 7. 9. 2020 došlo k uzavření dodatku ke smlouvě, kterým došlo ke změně parametrů úvěru. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, s tím že se je zavázal vrátit do 9. 10. 2020 spolu s úrokem ve výši 5 265 Kč. V případě prodlení se žalovaný zavázal hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze splatné částky. (zjištěno ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 10. 8. 2020 a dodatku ze dne 7. 9. 2020, výpisu z účtu žalobkyně s verifikační platbou ze dne 14. 7. 2020, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodních podmínek pro poskytování úvěrů splatných jednorázově, výpisů z bankovního účtu žalobkyně s platbami ze dne 10. 8. 2020, 12. 8. 2020, 17. 8. 2020 a 19. 8. 2020) Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo dne 29. 3. 2021 k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky s účinností ke dni 6. 4. 2021. Žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne 14. 4. 2021 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 včetně příloh a z oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou před podáním žaloby odeslanou prostřednictvím zástupce žalobkyně. (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 15. 6. 2021 včetně podacího archu). Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Smluvní pokuta byla platně ujednána dle § 2048 a násl. o. z. Žalovaný smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Posuzovaná smlouva tak podléhá rovněž režimu zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný, uzavřeli smlouvu o úvěru, která má všechny náležitosti platného právního jednání a je v souladu i s kogentními ustanoveními určenými na ochranu spotřebitele. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr a žalovaný se jej zavázal do 9. 10. 2020 splatit. Tuto povinnost však včas a řádně nesplnil. Svou pohledávku pak právní předchůdce žalobkyně platně postoupil žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni jistinu včetně sjednaných úroků za dobu trvání smlouvy a smluvní pokutu ve výši 3 425 Kč a dále zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a žalobkyně jej požaduje pouze od 9. 4. 2021. Soud proto žalobě zcela vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 590 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 138 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 425 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného určil soud jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).