51 C 290/2021-20 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8. 4. 2021 domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu neuposlechnutí rozhodnutí silničního správního úřadu o označení místní komunikace [ulice] [obec] dočasným zákazem stání z důvodu veřejného zájmu. Žalovaný ponechal své vozidlo na dané komunikaci a za účelem provedení blokového čištění komunikací bylo na základě rozhodnutí [územní celek] [číslo] rozhodnuto o provedení odtahu vozidla a jeho vrácení zpět na místo, ze kterého bylo odtaženo. Za tento odtah vozidla ve výši 3 500 Kč žalovaný ničeho nezaplatil, a to ani přes zaslanou výzvu, v níž byla stanovena splatnost na den 11. 1. 2020. Pohledávka byla 16. 9. 2019 ze [územní celek] postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a zůstal nečinný. 3. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve stanovené lhůtě nevyjádřili, přestože byli poučeni, že v případě nevyjádření se k výzvě bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí. Výzva byla žalované doručena dne 3. 7. 2021, a to náhradním způsobem dle § 49 odst. 4 o. s. ř., a žalobkyni dne 17. 6. 2021. Na tuto výzvu nebylo do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 4. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci: 5. [stát. instituce], odbor dopravy a majetku, vydal rozhodnutí, č. j. [spisová značka] [číslo], sp. zn. 1987 [číslo], ze dne [datum] o dočasném zákazu státní z důvodu veřejného zájmu na místní komunikaci [ulice] [obec]. Žalovaný i přes uvedené rozhodnutí ponechal své vozidlo [anonymizováno], [registrační značka] na dané komunikaci zaparkované. Za účelem provedení blokového čištění komunikací žalobkyně na základě rozhodnutí [územní celek] [číslo] ze dne [datum] byl proveden odtah vozidla žalovaného a toto bylo následně vráceno zpět na místo, ze kterého bylo odtaženo. Splatnost žalované částky nastala dne 11. 1. 2020. Žalovaný nijak na výzvy k zaplacení provedeného odtahu nereagoval. 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Vlastník pozemní komunikace, zde [územní celek], rozhodl s ohledem na nezbytnost pro naplnění účelu dočasného zákazu ve smyslu ustanovení § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích) o odstranění silničního vozidla ponechaného na pozemní komunikaci v rozporu s takovým zákazem. Za účelem provedení blokového čištění bylo vozidlo žalovaného odtaženo a odstaveno na vhodném místě, a následně v souladu s uvedeným ustanovením bylo po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla vráceno na místo, odkud bylo odstraněno. Žalovaný zaviněně porušil zákonnou povinnost ve smyslu § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), a žalobkyni tím vzniklo právo na náhradu škody podle § 2951 a násl. o. z., přičemž vzniklá škoda odpovídá ceně účelně vynaložených nákladů, za něž se v této věci považuje cena úplného odtahu stanovená nařízením [územní celek] [číslo] kterým se stanovují maximální ceny za nucené odtahy vozidel, tedy 2 500 Kč za jeden odtah vozidla. Žalovaný svým jednáním spočívajícím v umístění jím vlastněného vozidla na místě označeného dočasným stáním, které bylo překážkou provedení blokového čištění komunikací, způsobil žalobkyni dne 25. 9. 2019 škodu odpovídající nákladům na dva úplné odtahy vozidla (3 500 Kč). Žalovaný coby škůdce je proto žalobkyni coby poškozené povinen uhradit žalobou po právu uplatněnou částku, jakož i zákonný úrok z prodlení. Neuhrazením dluhu se podle § 1968 o. z. žalovaný ocitl v prodlení a žalobkyně má podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (10 % ročně ke dni počátku prodlení), neboť právo k vymáhání předmětné pohledávky na ni přešlo podle § 1879 a násl. o. z. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 642 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, žaloba), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, a náhrady za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 200 Kč ve výši 42 Kč.