55 C 295/2021-76 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o půjčce„ na kliknutí“ [číslo] (dále jen„ smlouva půjčce“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 259 000 Kč. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutý úvěr splácet, a to v pravidelných 120 měsíčních splátkách ve výši 4 005,84 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 13,90 % p. a. a s dalšími poplatky dle smlouvy o půjčce a ceníku produktů a služeb. Žalovaný nesplácel výše uvedenou částku řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně celý dluh dne 11. 5. 2020 zesplatnila. Pohledávka byla následně dne 8. 7. 2020 smluvně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Ke dni podání žaloby činí pohledávka žalobkyně částku ve výši 242 626,82 Kč představující jistinu, částku ve výši 952 Kč představující dlužné poplatky, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 22 624,96 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 525,77 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě podáním ze dne 27. 9. 2021 vyjádřil. Žalovaný ve svém vyjádření tvrdil, že s ohledem na jeho momentální zdravotní a ekonomickou situaci, není schopen poskytnutý úvěr splácet. Taktéž uvedl, že pokud se jeho situace zlepší, byl by ochoten dané plnění pravidelně splácet dle splátkového kalendáře. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 4. Dne 19. 4. 2018 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 259 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 4 005,84 Kč (Zjištěno ze smlouvy o půjčce na kliknutí a obchodních podmínek). 5. Průměrná úroková sazba ze spotřebitelských úvěrů se pohybovala v dubnu 2018 ve výši kolem 6,50 % ročně. (Zjištěno z Broker Consulting INDEXU spotřebitelských úvěrů). 6. Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě reportu ze systému banky (CBL). (Zjištěno z reportu ze systému banky). 7. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. (Zjištěno z výpisu spotřebitelského úvěru). 8. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 7. 2020 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2020). 9. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. (Zjištěno z předžalobní výzvy a podacího lístku) 10. Při hodnocení důkazů soud vyšel zejména z toho, že veškeré provedené důkazy, pokud jde o uzavření smlouvy, postoupení pohledávky a hrazení dluhu, vzájemně korespondovaly z hlediska časového i obsahového. Vyhodnotil je tedy jako pravé a věrohodné. 11. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídající hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné. 12. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 13. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 19. 4. 2018 smlouvu o půjčce, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 259 000 Kč. Žalovaný se zavázala úvěr splácet v 120 měsíčních splátkách ve výši 4 005,84 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 13,90 % p. a. a s dalšími poplatky. V době uzavření smlouvy byla průměrná výše úroku ze spotřebitelských půjček okolo 6,50 % ročně. 14. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně. 15. V této věci se jedná o věc s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout je dána podle čl. 4 i podle čl. 25 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), když byla příslušnost mezi účastníky takto ujednána. Rozhodným právem je pak právo české, neboť tak bylo v souladu s čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) dohodnuto. Současně se právní vztah mezi účastníky ve smyslu čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) Č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a příslušnými ustanoveními na ochranu spotřebitele podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Smlouvu mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně soud kvalifikoval jako smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení zejména se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ SÚ“). Soud dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného v souladu s § 86 SÚ, s tím, že uvedené ustanovení předpokládá, že poskytovatel úvěru bude vycházet z informací získaných od spotřebitele. Dále se soud zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na její mravnost ve smyslu § 588 o. z. V dnešní době se úroková sazba bezúčelových spotřebitelských úvěrů pohybuje v případě řady bank i pod 4 % ročně, horní hranice obvyklé úrokové míry se pohybuje převážně do 15 % ročně (což je soudu známo i z úřední činnosti a což lze zjistit i prostřednictvím několika webových srovnávačů nabídek bankovních produktů). S ohledem na výše uvedené, soud dospěl k závěru, že úrok ve výši 13,90 % p. a. není v rozporu s dobrými mravy. 18. Na základě výše uvedeného soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl z titulu smlouvy o úvěru nárok na zaplacení částky 243 578,82 Kč spolu s příslušenstvím. 19. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalovanému dále nárok na úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.) ve výši dle nařízení č. 351/2013 Sb. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 58 643 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 179 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 243 578,82 Kč sestávající z částky 9 300 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 38 400 Kč ve výši 8 064 Kč. 21. Třídenní lhůtu k náhradě nákladů řízení soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 22. O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení na účet právní zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.