60 C 157/2021-41 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 1. 2021 domáhala vůči žalovanému zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne 25. 2. 2017 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit úroky ve výši 23,72 % ročně a rovněž se zavázal k úhradě úvěru v 58 týdenních splátkách ve výši 300 Kč. Následně však neplnil své povinnosti ze smlouvy a obchodních podmínek, když sjednané splátky nehradil řádně a včas. Žalovanému vznikl dluh sestávající z částky ve výši 13 200 Kč tvořené součtem dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatků ve výši 3 200 Kč, dále z kapitalizovaných úroků ve výši 3 959,92 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 402,50 Kč a úroků z prodlení ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Pohledávka byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni jako novému věřiteli na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, a to s účinností ke dni témuž dni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný ničeho neuhradil, a to ani na výzvu předžalobní. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. 3. Soud zjistil, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována v místě plnění závazku, tj. v místě, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. Pravomoc věc projednat a rozhodnout je tak dána českým soudům. Rozhodným právem je pak právo české. 4. Ve věci bylo rozhodnuto dne 4. 8. 2021 bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). 5. Soud ve věci provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru, kartou zákazníka, předžalobní výzvou, oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladů o odeslání, seznamem zesplatněných pohledávek a smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy [číslo]. 6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne 25. 2. 2017, po prověření úvěruschopnosti žalovaného, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit úroky ve výši 23,72 % ročně a rovněž se zavázal k úhradě úvěru v 58 týdenních splátkách ve výši 300 Kč (prokázáno smlouvou o půjčce, kartou zákazníka). Následně však neplnil své povinnosti ze smlouvy a obchodních podmínek, když sjednané splátky nehradil řádně a včas. Žalovanému vznikl dluh sestávající z částky ve výši 13 200 Kč tvořené součtem dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatků ve výši 3 200 Kč, dále z kapitalizovaných úroků ve výši 3 959,92 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 402,50 Kč a úroků z prodlení ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. 7. Pohledávka byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni jako novému věřiteli na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, a to s účinností ke dni témuž dni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, podacím lístkem). Žalovaný ničeho neuhradil, a to ani na výzvu před podáním žaloby, jež mu byla odeslána 30. 4. 2020 (prokázáno před žalobní výzvou, podacím lístkem). 8. Po zhodnocení provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Jde o dvoustranný právní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným založený úvěrovou smlouvou dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter daných smluv se aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 9. Závazek z úvěrové smlouvy žalovanému vzniklý, tedy povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky, nebyl žalovaným řádně a včas splněn, čímž se žalovaný po uplynutí lhůty splatnosti dostal do prodlení, a je tak povinen zaplatit zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka byla žalobkyni postoupena její právní předchůdkyní ve smyslu § 1879 o. z. 10. Lhůty k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 500 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.