60 C 219/2020-40 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně žalovanému k poskytnutým službám Internet a [anonymizováno] u telefonního čísla [číslo] dodala zařízení xDSL modem a Set-top-box (dále jen„ STB“), za což byly žalovanému vystaveny faktury, a to faktura [číslo] za zúčtovací období od 1. 12. 2016 do 31. 12. 2016, splatná dne 30. 1. 2017 (poštovné a balné ve výši 210 Kč, VDSL modem v částce [částka], STB na splátky ve výši [částka], odpočet k 1. splátce STB ve výši 1 915,67 Kč a odpočet k 1. Splátce modemu ve výši 915,75 Kč), přičemž dlužná částka za fakturu tak činila 376,58 Kč. K tomu žalobkyně vystavila žalovanému faktury za zúčtovací období od 1. 1. 2017 do 28. 2. 2017 [číslo] na částku 166,54 Kč splatnou dne 27. 2. 2017 a [číslo] na částku 166,54 Kč splatnou dne 30. 3. 2017, přičemž celková dlužná částka za tyto faktury činí 333,08 Kč. Pravidelné platby za STB a modem uvedené v těchto fakturách ve výši 83,29 Kč a 83,25 Kč měsíčně ani další platby za služby elektronických komunikací žalovaný neuhradil. Následně žalovaný dne [datum] požádal o zrušení služeb, avšak zakoupené zboží žalobkyni nevrátil. Na základě této skutečnosti žalobkyně vystavila žalovanému fakturu [číslo] obsahující souhrn zbývajících splátek za modem ve výši [částka], za STB ve výši 1 749,09 Kč, celkově tedy 2 498,34 Kč. Celková dlužná částka ke dni podání žaloby činí 3 208 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaný je řeckým státním příslušníkem a tedy že projednávaná věc má cizí prvek, proto soud aplikoval úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 7 odst. 1 cit. nařízení. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ho, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného do současné doby nijak reagováno. Žalobkyně již v podané žalobě výslovně prohlásila, že souhlasí s vyřízením věci bez nařízení jednání. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval dle § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. a z provedených důkazů (smluvní podmínky; účastnická smlouva TV; účastnická smlouva internet; informační dokument TV; informační dokument Internet; vyúčtování [číslo]; vyúčtování [číslo]; vyúčtování [číslo]; vyúčtování [číslo]; upomínka za služby 2x; předžalobní upomínka ze dne 18. 5. 2020 s dokladem o odeslání) učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 26. 11. 2016 účastnické smlouvy ke zřízení linek služby Internet a služby [anonymizováno], na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat služby elektronických komunikací a při splnění smluvních podmínek zprostředkovávat přístup ke službám třetích stran a žalovaný se zavázal uhradit za poskytnuté služby sjednané ceny. Žalobkyně za tímto účelem dodala žalovanému zařízení xDSL modem a STB, které obě měly být splaceny žalovaným ve 24 měsíčních splátkách převodem z bankovního účtu žalovaného. Žalovaný své povinnosti plynoucí mu z výše uvedených smluv řádně neplnil, když neuhradil fakturu [číslo] za zúčtovací období od 1. 12. 2016 do 31. 12. 2016 na částku 376,58 Kč, splatnou dne 30. 1. 2017, fakturu [číslo] na částku 166,54 Kč splatnou dne 27. 2. 2017 a fakturu [číslo] na částku 166,54 Kč splatnou dne 30. 3. 201. Na žádost žalovaného byly ukončeny a zrušeny žalobkyní poskytované služby, avšak žalovaný nevrátil žalobkyni zakoupené zboží. V návaznosti na to žalobkyně vystavila žalovanému fakturu [číslo] na částku 2 498,34 Kč splatnou dne 27. 4. 2017. Žalovaný i přes výzvy ničeho na dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 18. 5. 2020 předžalobní upomínku. 7. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. jako věrohodné, přičemž dospěl k závěru, že dokazování již nebylo třeba doplňovat, protože skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 10. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací dle ust. § 63 zák. č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích. Žalobkyně na základě smlouvy poskytovala služby elektronických komunikací a zprostředkovávala přístup ke službám třetích stran a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby hradit sjednané ceny. Mezi účastníky byla dále uzavřena kupní smlouva ve smyslu § 2079 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly žalobkyní poskytovány elektro komunikační služby a za tímto účelem mu bylo prodáno zařízení xDSL modem a STB, které se žalovaný zavázal splácet ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaný však řádně a včas nehradil vystavená vyúčtování z výše uvedených smluv, o čemž byl žalobkyní upozorněn prostřednictvím vystavených vyúčtování. Žalovaný netvrdil, ani neprokázal, že by za poskytnuté zboží a služby vyúčtované žalobkyni něčeho uhradil, čímž neunesl břemeno tvrzení ani důkazní břemeno. 11. Jelikož žalovaný na svůj dluh i přes výzvy žalobkyně ničeho nezaplatil, dostal se uplynutím 30 dnů ode dne doručení výzvy k zaplacení dluhu do prodlení ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a žalobkyni tak dále vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 13. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.