60 C 243/2021-70 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 116 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný coby vlastník/provozovatel nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností do 3,5 t, [registrační značka], [VIN kód], neměl v období ode dne 24. 2. 2020 do 19. 4. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, přestože je tato povinnost stanovena zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek ve výši 4 816 Kč (součin počtu dní, kdy byla porušena zákonná povinnost, a denní sazby stanovené dle druhu vozidla). Žalovaný však i přes výzvu na žalovaný nárok ničeho nezaplatil. Žalobkyně žalovanému dále vyúčtovala poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, když argumentoval tím, že předmětné vozidlo prodal. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem cizího státu. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhl.č. 95/1983 Sb.) otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc neupravuje, a vzhledem k tomu, že neexistuje ani žádná jiná mezinárodní smlouva, kterou by mezi sebou Česká republika a Ruská federace sjednali zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů o zaplacení dlužného pojistného a která by se ve smyslu čl. 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanovením zákona č. 89/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle Článku 10 a násl. citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 5. Žalovaný je vlastník/provozovatel vozidla se zdvihovým objemem válců do 3,5 t, [registrační značka], [VIN kód], avšak k vozidlu neměl v období ode dne 24. 2. 2020 do 19. 4. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného v souladu se zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období ve výši 4 816 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy. Žalobkyně současně vyúčtovala poplatek spojený s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč (viz výzva k úhradě příspěvku nepojištěných). Jelikož žalovaný ve stanovené lhůtě ničeho nezaplatil, zaslala mu žalobkyně další dvě výzvy k plnění (viz 1. upomínka; 2. upomínka). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s poštovním podacím archem). Žalovaný byl v inkriminované době veden v registru silničních vozidel jako vlastník vozidla (viz výpis z registru silničních vozidel v období od 24. 2. 2020 do 19. 4. 2020). Žalovaný měl před žalovaným obdobím i po něm uzavřeny k vozidlu pojistné smlouvy, které zanikly pro neplacení pojistného a v nichž se označil za vlastníka (viz vyjádření pojišťovny [anonymizováno] ze dne 19. 8. 2021, pojistná smlouva [číslo] vyjádřením pojišťovny [anonymizováno]). 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 7. Jelikož předmětem řízení je, jak už soud uvedl výše, nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 8. Dle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 (v daném případě 56 dní), a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., činí výše denní sazby podle druhu vozidla 86 Kč. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které činí dle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., částku 300 Kč. 9. Podle § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla musí výzva k zaplacení příspěvku obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu. 10. S ohledem na citovaná ustanovení žalobkyni za dobu, po níž nebylo vozidlo žalovaného řádně pojištěno (56 dní), vznikl nárok na příspěvek ve výši 86 Kč za každý den. Celková výše příspěvku tak činí 4 816 Kč. Okamžikem zaslání výzvy k zaplacení splňující všechny náležitosti ve smyslu § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla žalobkyni dále vznikl nárok na zaplacení částky 300 Kč. Jelikož žalovaný na svůj dluh i přes výzvy žalobkyně ničeho nezaplatil, dostal se uplynutím 30 dnů ode dne doručení výzvy k zaplacení dluhu do prodlení ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a žalobkyni tak dále vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši. 11. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, když obranu žalovaného pokládá za nedůvodnou. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 667 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) podle § 11 odst. 1 a. t. (3 x 200 Kč) včetně tří paušálních náhrad výdajů dle § 14b odst. 5 a. t. (3 x 100 Kč), za 1 úkon právní služby dle § 7 a § 11 a.t. ve výši 1 500 Kč a 1 režijní paušál dle § 13odst. 3 a.t. ve výši 300 Kč. Ze shora uvedeného je s ohledem na skutečnost, že právní zástupkyně žalobkyně je plátkyní DPH, nutno přiznat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 700 Kč, tj. ve výši 567 Kč. 13. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 14. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 15. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.