60 C 356/2021-23 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela se žalovaným dne 3. 12. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, v níž se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr formou úvěrového rámce až do výše 50 000 Kč. Ke dni 1. 1. 2020 žalovaný vyčerpal částku ve výši 14 540 Kč. Pro jednotlivá čerpání poskytnutého úvěru byly dohodnuty specifické podmínky jejich splácení – žalovaný se zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši min. 5% z dlužné částky vždy k 17. dni v kalendářním měsíci, nejméně ve výši 500 Kč, roční úroková sazba činila 22,68%. V souladu s VOP byla žalobkyně oprávněna požadovat, aby splátky jednotlivých čerpání byly hrazeny souhrnnou platbou, jejíž splatnost byla dohodnuta na vždy na 17. den v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly finanční prostředky čerpány. Žalovaný svým závazkům nedostál. Žalobkyně je tak oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1% denně ze splátky v prodlení. V daném případě se jedná o smluvní pokutu ve výši 480,37 Kč. Ke dni 31. 3. 2021 nabylo účinnosti odstoupení od smlouvy a dluh žalovaného ve výši 10 230,49 Kč (jistina 7 251,48 Kč, úroky 1 328,99 Kč, smluvní pokuta za prodlení se splácením úvěru 480,37 Kč, náklady na upomínání 600 Kč a pojistné ve výši 569,65 Kč) se stal splatným v celém rozsahu. V žalobě jsou tak vylíčeny všechny podstatné skutkové okolnosti svědčící o oprávněnosti nároku žalobkyně. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem ve Francii, a tudíž se v dané věci jedná o řízení s cizím prvkem, pročež se soud zabýval otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Předmětem řízení je právní poměr ze smluv o spotřebitelském úvěru, přičemž pravomoc českých soudů je dána na základě čl. 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), neboť žalovaný má v ČR hlášen trvalý pobyt, přičemž žalobkyni neoznámil žádnou změnu svého bydliště. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 23. 8. 2021 a žalobkyni dne 5. 8. 2021. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalobkyně a žalovaného do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 3. 12. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5% z dlužné částky vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně ve výši 500 Kč, roční úroková sazba činila 22,68%. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení (viz smlouva o poskytnutí úvěru; všeobecné úvěrové podmínky a produktové podmínky pro revolvingové úvěry). Žalovaný vyčerpal částku v celkové výši 10 230,49 Kč (viz výpis z úvěrového účtu). Žalobkyně odstoupila od smlouvy, když se žalovaný dostal do prodlení s úhradou, a vyzvala jej opakovaně k zaplacení dlužné částky (viz výzva k úhradě a dopis). Celková dlužná částka činila ke dni zesplatnění 10 230,49 Kč sestávající z dlužných měsíčních splátek úvěru, z úvěrové jistiny, ze smluvní pokuty a nákladů spojených s upomínáním (viz odstoupení od úvěrové smlouvy). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu (viz předžalobní upomínka). Prokázaný skutkový stav soud hodnotil po právní stránce takto: Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu dle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy se s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje se rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč. Žalovaný čerpal finanční prostředky, avšak řádně nehradil sjednané měsíční splátky, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění celého dluhu a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení. Žalobkyně současně vyúčtovala žalovanému náklady spojené s upomínáním a smluvní pokutu, přičemž nárok na takto vyúčtovanou smluvní pokutu vznikl žalobkyni na základě úvěrové smlouvy a dle § 2048 an. o. z. Jelikož žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, dostal se dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyně má rovněž podle § 1970 o. z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb., nárok na úroky z prodlení. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dluh něčeho uhradil, a neunesl tak své důkazní břemeno. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.