60 C 369/2021-17 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně dále domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 12 390 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná coby vlastník, popř. provozovatel vozidla se zdvihovým objemem válců nad 2 500 cm³, [registrační značka], [příjmení] [anonymizováno], neměla v období ode dne 18. 5. 2020 do 24. 9. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, přestože je tato povinnost stanovena zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek ve výši 12 090 Kč (součin počtu dní, kdy byla porušena zákonná povinnost, a denní sazby stanovené dle druhu vozidla). Žalovaná však i přes výzvu na žalovaný nárok ničeho nezaplatila. Žalobkyně žalované dále vyúčtovala poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala v řízení nečinná. 3. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaná má ukrajinské státní občanství a má povolen trvalý pobyt na území České republiky, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech stanoví v čl. 48, že smluvní závazkové vztahy se řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou sporů ohledně nemovitého majetku. Pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že v této věci je dána pravomoc českých soudů věc projednat, protože žalovaná má na území ČR povolen trvalý pobyt. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ji, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalované doručena dne 11. 10. 2021, a to náhradním způsobem ve smyslu § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v návrhu na vydání EPR. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalované ani žalobkyně do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalovaná je vlastník/provozovatel vozidla se zdvihovým objemem válců nad 2 500 cm³, [registrační značka], [příjmení] [anonymizováno], avšak k vozidlu neměla v období ode dne 18. 5. 2020 do 24. 9. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně vyzvala žalovanou v souladu se zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období ve výši 12 090 Kč, a to ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení výzvy. Žalobkyně současně vyúčtovala poplatek spojený s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč (viz výzva k úhradě příspěvku nepojištěných). Jelikož žalovaná ve stanovené lhůtě ničeho nezaplatila, zaslala jí žalobkyně další dvě výzvy k plnění (viz 1. upomínka; 2. upomínka). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s poštovním podacím archem). 7. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. jako věrohodné, přičemž dospěl k závěru, že dokazování již nebylo třeba doplňovat, protože skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Dle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 (130 dní), a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., činí výše denní sazby podle druhu vozidla 93 Kč u osobního vozidla. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které činí dle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., částku 300 Kč. 10. Podle § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla musí výzva k zaplacení příspěvku obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu. 11. S ohledem na citovaná ustanovení žalobkyni za dobu, po níž nebyla vozidla žalované řádně pojištěna (130 dní), vznikl nárok na příspěvek ve výši 93 Kč za každý den. Celková výše příspěvku tak činí 12 090 Kč. Okamžikem zaslání výzvy k zaplacení splňující všechny náležitosti ve smyslu § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla žalobkyni dále vznikl nárok na zaplacení částky 300 Kč. Jelikož žalovaná na svůj dluh i přes výzvy žalobkyně ničeho nezaplatila, dostala se uplynutím 30 dnů ode dne doručení výzvy k zaplacení dluhu do prodlení ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a žalobkyni tak dále vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) podle § 11 odst. 1 a. t. (3 x 300 Kč) včetně tří paušálních náhrad výdajů dle § 14b odst. 5 a. t. (3 x 100 Kč). Ze shora uvedeného je s ohledem na skutečnost, že právní zástupkyně žalobkyně je plátkyní DPH, nutno přiznat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč, tj. ve výši 252 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.