60 C 487/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku ve výši 18 250 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 12. 3. 2020 provedla na pokyn strážníka Městské policie [anonymizováno] [obec] na základě § 27 zákona č. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění rozhodném (dále jen ZSP), odtah motorového vozidla [registrační značka], které bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Dluh žalovaného je tvořen částkou za odtah vozu 1 900 Kč, částkou 250 Kč za první až třetí den střežení (parkovné), částkou 400 Kč parkovného za čtvrtý až maximálně 180. den po provedeném odtahu a částkou 50 Kč za každý následující den po 180. dni po odtahu vozidla. Vozidlo bylo dne 22. 4. 2020 vyzvednuto, avšak bez úhrady. Celková výše dluhu žalovaného tak činí 18 250 Kč. Žalovaný přes výzvu dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil a zůstal ve věci nečinný. 3. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaný má čínské státní občanství a má povolen trvalý pobyt na území České republiky, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Žádná dvoustranná smlouva mezi Českou republikou a Čínou, kterou by strany sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání tohoto typu sporů a která by se ve smyslu Článku 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neexistuje, proto posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanovením zákona č. 89/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle Článku 10 a násl. citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. 4. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění rozhodném (dále jen o.s.ř.), a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně výslovně souhlasila s daným postupem a žalovaný projevil souhlas s daným postupem tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu na č.l. 18 spisu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). 5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně, coby osoba zřízená mj. za účelem provádění odtahů vozidel na příkaz strážníků Městské policie [anonymizováno] [obec] a policistů Policie ČR, včetně jejich hlídání, a zajištění správy a vymáhání pohledávek [anonymizováno] [obec] za odtah a parkovné motorových vozidel, provedla dne 12. 3. 2020 odtah motorového vozidla [registrační značka], a to na pokyn strážníka městské policie na základě § 27 odst. 5 ZSP. Předmětné vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Dluh žalovaného je tvořen částkou za odtah vozu ve výši 1 900 Kč, částkou ve výši 250 Kč za první až třetí den střežení (parkovné), částkou ve výši 400 Kč parkovného za 4. až maximálně 180. den po provedeném odtahu a částkou ve výši 50 Kč za každý následující den po 180. dni po odtahu vozidla. Vozidlo bylo vyzvednuto dne 22. 4. 2020. Celková výše dluhu žalovaného tak činí 18 250 Kč. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil, a to ani k výzvě žalobkyně (zjištěno z protokolu o odtahu vozidla [číslo] ze zřizovací listiny, z nařízení [číslo] o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti vč. usnesení Rady [anonymizováno] [obec], z oznámení o odtahu vozu a výzvy k převzetí vozu vč. doručenky, osvědčení o registraci vozidla, z předžalobní výzvy vč. kopie podacího archu a obálky s dodejkou). 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaný byl ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) ZSP provozovatelem motorového vozidla uvedené registrační značky, jehož řidič nejpozději dne 12. 3. 2020 porušil na území [územní celek] svou zákonem stanovenou povinnost stanovenou v § 27 odst. 5 ZSP, kdy vozidlo stálo na vyhrazeném parkovišti a o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. Žalobkyně proto téhož dne v souladu se svým předmětem činnosti vymezeným v čl. VI bodu [číslo] zřizovací listiny odstranila na pokyn strážníka městské police v souladu s § 27 odst. 5 ZSP toto motorové vozidlo a umístila jej na její odtahové parkoviště. Tímto byl mezi žalobkyní a žalovaným založen podle § 27 odst. 5 ZSP ve spojení s § 1723 odst. 1 o.z. a § 2927 odst. 1 o.z. odpovědnostní vztah vzniklý způsobením škody, jejíž výše je dána náklady žalobkyně na odstranění a střežení vozidla provozovaného žalovaným. Žalobkyně proto byla oprávněna požadovat po žalovaném náhradu této škody ve výši stanovené nařízením č. 2/2013 Sb. hl. m. [obec], neboť se jedná v souladu s § 4a odst. 1 písm. a) zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění rozhodném, a § 1 odst. 1 a § 5 odst. 1, 2 a 5 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění rozhodném, o cenu úředně stanovenou, kterou je možno uplatňovat jako cenu maximální. Dluh žalovaného tedy poté, co nacházelo na parkovišti provozovaném žalobkyní, je tvořen částkou za odtah vozu 1 900 Kč odpovídající ceně odtahu dle § 2 odst. 1 písm. a) nařízení č. 2/2013 Sb. hl. m. [obec], částkou 3x 250 Kč za první až třetí den odtahu střežení (parkovné) dle § 3 odst. 6 písm. e) nařízení č. 2/2013 Sb. hl. m. [obec]), jež dle § 2 odst. 3 písm. a) nařízení č. 2/2013 Sb. hl. m. [obec] za první 3 dny činí 250 Kč/den, částkou 400 Kč parkovného za čtvrtý až maximálně 180. den po provedeném odtahu (zde 39 dnů) dle citovaných předpisů. Celková výše dluhu žalovaného tak činí 18 250 Kč. Žalobkyně tak má nárok vyplývající z § 27 odst. 5 ZSP ve spojení s § 1723 odst. 1 o.z. a § 2927 odst. 1 o.z. na zaplacení částky 18 250 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokazoval, že by dluh uhradil. Nárok žalobkyně je tudíž důvodný. O povinnosti k zaplacení úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně řádně požaduje úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dluhu. Soud tak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v celém rozsahu žalobě vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 500 Kč představující částku 2 x 100 Kč a 1 x 300 Kč za celkem 3 úkony dle uvedené vyhlášky.