12 C 463/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení 27 357,43 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z 10 809,37 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 766,70 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 15 081,32 Kč. Žalobu odůvodnila tak, že žalovaná 2. 6. 2015 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] („ [anonymizována dvě slova]“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě obdržela v hotovosti 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 372 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 598 Kč. Celková doba splatnosti pak připadala na 2. 8. 2016. Žalovaná úvěr nesplatila řádně a včas do sjednané doby splatnosti, celkově uhradila pouze částku 17 500 Kč. Platby žalované byly alokovány do výše 9 190,63 Kč na jistinu úvěru a do výše 8 309,37 Kč na příslušenství. Ohledně zbývající částky 18 872 Kč (10 809,37 Kč na jistině a 8 062,63 Kč na příslušenství) se žalovaná dostala do prodlení, a to nejpozději ke 3. 8. 2016, tj. po splatnosti poslední splátky. [anonymizována dvě slova] dále vzniklo právo na sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek z 21. 12. 2020 [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno. Z postoupených nároků, které dle žalobkyně v souhrnu činí 83 070,56 Kč, žalobkyně podanou žalobu požaduje pouze část. Konkrétně žalobkyně požaduje -) nesplacenou jistinu ve výši 10 809,37 Kč, -) náhradu nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 334 Kč sestávající z částek 39 Kč a 50 Kč za odchozí dopisy, částky 72 Kč za odchozí telefonický hovor a částky 217 Kč za osobní návštěvu, -) smluvní pokutu ve výši 16 214,06 Kč podle 3. a 4. odstavce úvěrové smlouvy, vypočtenou z jistiny 10 809,37 Kč sazbou 0,5 % denně za období od 3. 8. 2016 do 30. 5. 2017 -) kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 15 081,32 Kč, který sestává z nesplaceného úroku 567,01 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 4 150,82 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 750,52 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 2 594,28 Kč a části úroku za poskytnutí finančních prostředků za období po konečné splatnosti ve výši 7 018,69 Kč, -) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 766,70 Kč vypočtený za období od 3. 8. 2016 do 30. 11. 2020. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili, když nesdělili svůj nesouhlas s ním k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: 5. [anonymizována dvě slova] a žalovaná uzavřely 2. 6. 2015 smlouvu o úvěru, kterou se [právnická osoba] zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se pak zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 1 925 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 447 Kč a inkasním poplatkem za inkaso plateb v hotovosti přímo ve svém bydlišti ve výši 5 000 Kč. Celková dlužná částka tak podle smlouvy činila 36 372 Kč a žalovaná se ji zavázala splatit ve 14 splátkách po 2 598 Kč s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka pak vždy do dalšího měsíce. Pro případ porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas si strany v 3. odstavci smlouvy sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dále si strany v 5. odstavci smlouvy pro případ prodlení žalované s kteroukoliv splátkou sjednaly její povinnost písemně o prodlení věřitele informovat a pro případ porušení této povinnosti si sjednaly smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč za každé jednotlivé porušení (prokázáno žádosti o úvěr. V části smlouvy nadepsané jako„ splatnost, úrok a RPSN úvěru“ byla dále obsažena tabulka obsahující informaci o tom, že pro úrok se splatností 14 měsíců činí úrok 15 % p. a. RPSN 187,60 % (prokázáno žádostí o úvěr z 2. 6. 2016, smlouvou o úvěru z 2. 6. 2015 a standardními informacemi o spotřebitelském úvěru z 2. 6. 2015). 6. Smlouvou o postoupení pohledávek postoupila [právnická osoba] pohledávku za žalovanou žalobkyni (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek předloženou se zakrytým datem podpisu, přílohou této smlouvy a potvrzením o zaplacení kupní ceny z 6. 1. 2021). O postoupení pohledávek informovala žalovanou [právnická osoba] i žalobkyně (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky z 8. 2. 2021 zaslaným žalobkyní žalované a oznámením o postoupení pohledávky z 18. 1. 2021 zaslanou [právnická osoba] žalované včetně poštovního podacího archu). 7. Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výši přesahující žalovanou částku (prokázáno dopisy z 8. 4. 2021, 4. 5. 2021 a z 2. 6. 2021 včetně poštovního podacího archu a výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky). 8. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav následovně: 9. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o.z.“), o.z. Tato smlouva je přitom smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 an. o. z., a žalované proto svědčí tomu odpovídající zákonná ochrana. Žalovaná úvěr čerpala a zavázala se jej splatit v dohodnutých splátkách, tento závazek však nesplnila. 10. Při posuzování platnosti uzavřené smlouvy o úvěru se soud musel zabývat otázkou jejího souladu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z.) v situaci, kdy žalovaná čerpala úvěr ve výši 20 000 Kč a za celkem 15 měsíců byla i při řádném splácené povinna uhradit [právnická osoba] celkem 36 372 Kč. Z toho 5 000 Kč představoval poplatek za hotovostní inkaso plateb, které lze v zásadě považovat za samostatnou službu, za niž lze sjednat samostatnou cenu. Zbývajících 11 372 Kč ovšem představuje fakticky úrok z úvěru sjednaný pevnou částkou: Smlouva o úvěru sice odlišovala samostatné položky úroku (1 925 Kč), úplaty za poskytnutí úvěru (8 000 Kč), a nákladů na vyhodnocení úvěrového případu (1 447 Kč), všechny uvedené položky však ve svém souhrnu tvoří jednoduše cenu, kterou [právnická osoba] požadovala za samotné poskytnutí finančních prostředků. Lze je proto po právní stránce kvalifikovat jako úrok ve smyslu § 2395 o. z. Tento úrok pak ve výsledku odpovídá 45,49 % ročně z jistiny úvěru (11 372 x 12/15 / 20 000), což lze u spotřebitelského úvěru považovat za sazbu z hlediska souladu s dobrými mravy skutečně hraniční. Soud však zohlednil i skutečnost, že úrok byl v případě dané smlouvy sjednán pevnou částkou pro dobu sjednané splatnosti, a nikoliv procentní sazbou, z čehož plyne nemožnost požadovat jeho zaplacení za dobu po splatnosti. Za této situace soud považoval ujednání o úroku ještě za akceptovatelné z hlediska dobrých mravů, a tedy za platné. 11. Naproti tomu ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za každý den prodlení (navíc ve spojení s dalším ujednáním o smluvní pokutě 1 000 Kč za porušení informační povinnosti žalované o prodlení) soud posoudil jako ujednání, které ve smyslu § 1813 o. z. zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Sazba smluvní pokuty 0,5 % denně v zásadě představuje horní hranici sazby, kterou lze platně sjednat v podnikatelských vztazích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005), nelze ji ovšem již akceptovat ve vztahu spotřebitelském, v němž podnikatel vystupuje jako silnější strana a jednostranně určuje smluvní podmínky. To platí tím spíše v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru, k jejímuž uzavření z podstaty věci obvykle dochází při nedostatku finančních prostředků na straně spotřebitele, a u níž tedy k prodlení s hrazením splátek (jakkoliv je pochopitelně nežádoucí) mnohdy dochází i z důvodů nezávislých na vůli spotřebitele. Pokud tak v projednávaném případě smluvní pokuta činila 182,5 % ročně, a sama o sobě tak umožňovala téměř ztrojnásobení dlužné částky po roce prodlení, ztrácela již v daném typu právního vztahu svou preventivní, kompenzační a sankční funkci a stávala se de facto prostředkem pro obohacení věřitele v případě prodlení dlužníka. Podle shora odkazovaného ustanovení § 1813 o. z. je proto ujednání o smluvní pokutě třeba považovat za nicotné a nelze k němu přihlížet. 12. Žalobkyni, jejíž aktivní legitimace žalobce byla v řízení prokázána platně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 an. o. z., s ohledem na výše uvedené závěry náleží z uplatňovaných nároků nesplacená jistina ve výši 10 809,37 Kč, zákonný úrok z prodlení a část úroku z úvěru a inkasního poplatku požadovaná z období do původně sjednané splatnosti, která činí celkem 8 062,63 Kč. 13. Žalobkyni naproti tomu nenáleží smluvní pokuta ve výši 16 214,06 Kč, úrok ve výši 7 018,69 Kč, který byl požadován za období po konečné splatnosti, ani nákla