15 C 203/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč (jde o tzv. bagatelní spor), omezil se soud v odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je pohledávka představující dlužné jízdné a přirážku za tzv.„ černou jízdu“ hromadným dopravním prostředkem žalobkyně. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), podanou k zdejšímu soudu dne [datum], domáhala stanovení povinnosti žalované tak, jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozhodnutí (vyjma pariční lhůty tam uvedené). Návrh odůvodnila tím, že žalovaná dne [datum] cestovala dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, konkrétně [anonymizováno] – linkou [anonymizováno], čímž žalovaná svým konkludentním jednáním uzavřela smlouvu o osobní přepravě. Ze strany žalobkyně byla provedena přepravní kontrola žalované, která se neprokázala platným jízdním dokladem a neuhradila tedy stanovené jízdné. Žalovaná tak naplnila podmínky pro to, aby po ní žalobkyně kromě dlužného jízdného [částka] požadovala také přirážku k jízdnému ve výši [částka]. Žalovaná však dlužné jízdné ani přirážku k jízdnému přes výzvu žalobkyně neuhradila. 3. Ve věci soud rozhodoval bez jednání ve smyslu ust. § 115a o. s. ř., když žalobkyně s rozhodnutím bez jednání výslovně souhlasila, jak plyne ze závěru žalobního návrhu a žalovaná souhlasila fikcí, když se k výzvě soudu, zda souhlasí s daným postupem (usnesení s výzvou na č.l. 15 spisu), ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Také k žalobě samotné se žalovaná nijak nevyjádřila, jak plyne z obsahu spisu. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná dne [datum] cestovala dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, konkrétně [anonymizováno] – linkou [anonymizováno], přičemž když byla kontrolována pověřenou osobou žalobkyně (revizorem), neprokázala se platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán protokol, který žalovaná podepsala a přezvala, přičemž žádné svědky neuvedla (prokázáno Zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum]). Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení jízdného ve výši [částka] a přirážky k jízdnému v částce [částka] za jízdu bez platného jízdního dokladu, přičemž ve snížené výši [částka] by činila přirážka k jízdnému pouze v případě, že by byla zaplacena do [anonymizováno] dnů ode dne jejího uložení (prokázáno Smluvními přepravními podmínkami [anonymizována tři slova]). Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou (prokázáno Výzvou k úhradě dluhu ze dne [datum] vč. potvrzení o odeslání). 5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 6. Podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „ o. z.“), se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 7. Podle ust. § 37 odst. 4 a 5 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen "pověřená osoba") je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti ostatních cestujících a bezpečnosti a plynulosti dopravy. Pověřená osoba je oprávněna mimo jiné uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje podle odstavce 5 písm. b) citovaného zákona. Přeprava tramvají, lanovkou či trolejbusem či metrem spadá pod drážní dopravu a řídí se ustanoveními citovaného zákona, jak plyne z celého textu zákona, mj. i z vymezení předmětu právní úpravy (ust. § 1 cit. zák.). Podle ust. § 37 odst. 5 písm. b) citovaného zákona, cestující je povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému (odstavec 4 písm. d) cit. zák.). Podle ust. § 37 odst. 6 tohoto zákona, výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. 8. Dle ust. § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 9. Podle [anonymizována dvě slova] platného od [datum], ve znění dodatků, činí základní plnocenné jízdné po [anonymizováno] [obec] [částka]. Podle téhož [anonymizováno] platí, že cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, zaplatí jízdné a přirážku [částka]. 10. V souladu s ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Protože se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a nezaplatila dlužné jízdné ani přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný, včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení, jdoucí ode dne následujícího po splatnosti dluhu. O povinnosti k zaplacení úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v celém rozsahu žalobě vyhověl. 12. Lhůtu k plnění soud určil nikoli ve standardní třídenní délce, ale v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech, má soud za to, že standardní lhůta by byla velmi krátká a mohla by být de facto likvidační pro celou řadu subjektů, přičemž na druhé straně soud zvažoval i ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby takto nově stanovená pariční lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a nepřiměřenou (§ 160 o. s. ř.). 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci úspěch a náleží jí náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou právního zástupce za [anonymizováno] úkony právní služby po 200 Kč ([anonymizováno 8 slov]) podle § 14b odst. 1 vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) ve spojení s ust. § 11 odst. 1 AT, včetně [anonymizováno] režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a náhrady za DPH 21% z odměny a náhrad zástupce ve výši [částka] Celkem bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], a to k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 14. Pokud jde o lhůtu k plnění u nákladového výroku, soud i u nákladů řízení stanovil jinou než standardní lhůtu k plnění, a sice měsíční, a to z důvodů podrobně uvedených v odst. 12 odůvodnění tohoto rozsudku.