15 C 254/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 4

6. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla uzavřena pojistná smlouva dle ust. § 3 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, v platném znění a ust. § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“). V řízení bylo prokázáno, že pojistný vztah v období od [datum] do [datum] trval. Pojištění zaniklo v souladu s ust. § 12 odst. 1 písm. e) zák. č. 168/1999 Sb. dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného, nejméně však po lhůtě 1 měsíce, a to dne [datum]. Žalobkyně jako pojistitel má proto právo dle § 13 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., jakož i dle § 2782 odst. 1 o. z. na pojistné za pojistnou dobu, v tomto případě na poměrnou část pojistného ve výši [částka] za období [datum] do [datum] a na zaplacení nákladů za upomínání ve výši [částka]. 7. Podle ust. § 2783 odst. 2 o. z. je běžné pojistné splatné prvního dne pojistného období. Žalovaná neuhradila splatné pojistné a dostala se do prodlení, tudíž má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky až do jejího úplného zaplacení dle § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce [částka] ode dne [datum] do [datum]. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud tak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v celém rozsahu žalobě vyhověl. 9. Lhůtu k plnění soud určil nikoli ve standardní třídenní délce, ale v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech, má soud za to, že standardní lhůta by byla velmi krátká a mohla by být de facto likvidační pro celou řadu subjektů, přičemž na druhé straně soud zvažoval i ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby takto nově stanovená pariční lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a nepřiměřenou (§ 160 o. s. ř.). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně [anonymizováno] paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Pariční lhůtu soud určil opětovně ve měsíční délce, a to z důvodů podrobně popsaných v odst. 9 odůvodnění tohoto rozsudku, přičemž náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokátka žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).