15 C 359/2021-19 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč (jde o tzv. bagatelní spor), omezil se soud v odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je pohledávka představující dlužné jízdné a přirážku za tzv.„ černou jízdu“ hromadným dopravním prostředkem žalobkyně. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala stanovení povinnosti žalovanému tak, jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný dne [datum] cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, konkrétně tramvají - linkou [anonymizováno], čímž žalovaný svým konkludentním jednáním uzavřel smlouvu o osobní přepravě. Ze strany žalobkyně byla provedena přepravní kontrola žalovaného, který se neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tedy stanovené jízdné. Žalovaný tak naplnil podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala kromě dlužného jízdného ve výši [částka] také přirážku k jízdnému ve výši [částka]. Žalovaný však dlužné jízdné ani přirážku k jízdnému přes výzvu žalobkyně neuhradil. 3. Ve věci soud rozhodoval bez jednání ve smyslu ust. § 115a o. s. ř., když žalobkyně s rozhodnutím bez jednání výslovně souhlasila, jak plyne ze závěru žalobního návrhu (žaloba č.l. 5 spisu) a žalovaný souhlasil fikcí, když se k výzvě soudu, zda souhlasí s daným postupem (usnesení s výzvou na č.l. 14 spisu), ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Rovněž k žalobě se žalovaný nijak nevyjádřil, jak plyne z obsahu spisu. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný se dne [datum] přepravoval tramvají – linkou [anonymizováno], přičemž když byl kontrolován pověřenou osobou žalobkyně (revizorem), neprokázal se žádným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán protokol, který žalovaný podepsal a přezval, přičemž žádné svědky neuvedl (prokázáno Zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum]). Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení jízdného [částka] a přirážky k jízdnému v částce [částka] za jízdu bez platného jízdního dokladu, přičemž ve snížené výši [částka] by činila přirážka k jízdnému pouze v případě, že by byla zaplacena do 15 dnů ode dne jejího uložení (prokázáno Smluvními přepravními podmínkami [anonymizováno]; Tarifem [anonymizováno]). Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, přesto žalobkyni ničeho neuhradil (prokázáno Výzvou k úhradě dluhu ze dne [datum] vč. potvrzení o odeslání, negativním tvrzením žalobkyně o neuhrazení částky žalovaným, které žalovaný nevyvrátil). 5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 6. Podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 7. Podle ust. § 37 odst. 4 a 5 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění účinném od 1. 7. 2020, průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen "pověřená osoba") je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti ostatních cestujících a bezpečnosti a plynulosti dopravy. Pověřená osoba je oprávněna mimo jiné uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje podle odstavce 5 písm. b) citovaného zákona. Přeprava tramvají, lanovkou či trolejbusem či metrem spadá pod drážní dopravu a řídí se ustanoveními citovaného zákona, jak plyne z celého textu zákona, mj. i z vymezení předmětu právní úpravy (ust. § 1 cit. zák.). Podle ust. § 37 odst. 5 písm. b) citovaného zákona, cestující je povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému (odstavec 4 písm. d) cit. zák.). Podle ust. § 37 odst. 6 tohoto zákona, výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše [částka]. 8. Podle ust. § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 9. Podle bodu III. 1. Tarifu [anonymizováno] platného od 1. 8. 2018, ve znění dodatků, činí základní plnocenné jízdné po [anonymizováno] [obec] [částka]. Podle bodu XIII. 7 C Tarifu [anonymizováno] platného od 1. 8. 2018, ve znění dodatků, cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, zaplatí jízdné a přirážku [částka]. 10. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a nezaplatil dlužné jízdné ani přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný, včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení, jdoucí ode dne následujícího po splatnosti dluhu. O povinnosti k zaplacení úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v celém rozsahu žalobě vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil jako standardní třídenní, jdoucí od právní moci rozsudku (§ 160 o. s. ř.). 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci úspěch a náleží jí náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava, výzva k plnění, sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) ve spojení s ust. § 11 odst. 1 AT, včetně tří režijních paušálů po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a náhrady za DPH 21% z odměny a náhrad zástupce ve výši [částka] Celkem bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], a to k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Pokud jde o lhůtu k plnění, soud i u nákladů řízení tuto stanovil jako standardní třídenní, jdoucí od právní moci rozsudku (§ 160 o. s. ř.).