15 C 64/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč (jde o tzv. bagatelní spor), omezil se soud v odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je pohledávka představující dlužné jízdné a přirážku za tzv.„ černou jízdu“ hromadným dopravním prostředkem žalobkyně. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala stanovení povinnosti žalované tak, jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Návrh odůvodnila tím, že žalovaná dne [datum] cestovala dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, konkrétně tramvají – linkou [anonymizováno], čímž žalovaná svým konkludentním jednáním uzavřela smlouvu o osobní přepravě. Ze strany žalobkyně byla provedena přepravní kontrola žalované, která se neprokázala platným jízdním dokladem a neuhradila tedy stanovené jízdné. Žalovaná tak naplnila podmínky pro to, aby po ní žalobkyně požadovala kromě dlužného jízdného [částka] také přirážku k jízdnému ve výši [částka]. Žalovaná však dlužné jízdné, ani přirážku k jízdnému, přes výzvu žalobkyně neuhradila. 3. Ve věci soud rozhodoval bez jednání ve smyslu ust. § 115a o. s. ř., když žalobkyně s rozhodnutím bez jednání výslovně souhlasila, jak plyne ze závěru žalobního návrhu (žaloba č.l. 5 spisu) a žalovaná souhlasila fikcí, když se k výzvě soudu, zda souhlasí s daným postupem (usnesení s výzvou na č.l. 12 spisu), ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Také k žalobě samotné se žalovaná nijak nevyjádřila, jak plyne z obsahu spisu. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná dne [datum] cestovala dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, konkrétně tramvají - linkou [anonymizováno], přičemž když byla kontrolována pověřenou osobou žalobkyně (revizorem), neprokázala se platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán protokol, který žalovaná podepsala a přezvala, přičemž žádné svědky neuvedla (prokázáno Zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum]). Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení jízdného ve výši [částka] a přirážky k jízdnému v částce [částka] za jízdu bez platného jízdního dokladu, přičemž ve snížené výši [částka] by činila přirážka k jízdnému pouze v případě, že by byla zaplacena do 15 dnů ode dne jejího uložení (prokázáno Smluvními přepravními podmínkami [anonymizováno]; Tarifem [anonymizováno]). Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou (prokázáno Výzvou k úhradě dluhu ze dne [datum] vč. potvrzení o odeslání). <b>5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:</b> 6. Podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 7. Podle ust. § 37 odst. 4 a 5 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen "pověřená osoba") je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti ostatních cestujících a bezpečnosti a plynulosti dopravy. Pověřená osoba je oprávněna mimo jiné uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje podle odstavce 5 písm. b) citovaného zákona. Přeprava tramvají, lanovkou či trolejbusem či metrem spadá pod drážní dopravu a řídí se ustanoveními citovaného zákona, jak plyne z celého textu zákona, mj. i z vymezení předmětu právní úpravy (ust. § 1 cit. zák.). Podle ust. § 37 odst. 5 písm. b) citovaného zákona, cestující je povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému (odstavec 4 písm. d) cit. zák.). Podle ust. § 37 odst. 6 tohoto zákona, výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. 8. Dle ust. § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 9. Podle Tarifu [anonymizováno] platného od 1. 8. 2021, ve znění dodatků, činí základní plnocenné jízdné po [anonymizováno] [obec] [částka]. Podle Tarifu [anonymizováno] platného od 1. 8. 2021, ve znění dodatků, cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, zaplatí jízdné a přirážku 1 500 Kč. 10. V souladu s ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Protože se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a nezaplatila dlužné jízdné ani přirážku k jízdným, je nárok žalobkyně důvodný, včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení, jdoucí ode dne následujícího po splatnosti dluhu. O povinnosti k zaplacení úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v celém rozsahu žalobě vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil jako standardní třídenní, jdoucí od právní moci rozsudku (§ 160 o. s. ř.). 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci úspěch a náleží jí náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava, výzva k plnění, sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) ve spojení s ust. § 11 odst. 1 AT, včetně tří režijních paušálů po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a náhrady za DPH 21% z odměny a náhrad zástupce ve výši [částka] Celkem bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], a to k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Pokud jde o lhůtu k plnění, soud i u nákladů řízení tuto stanovil jako standardní třídenní, jdoucí od právní moci rozsudku (§ 160 o. s. ř.).