16 C 183/2022-23 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se podaným žalobním návrhem ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 060 Kč s příslušenstvím a to z titulu nezaplaceného jízdného 30 Kč a přirážky k jízdnému (pokuta) ve výši 1 500 Kč, k jejíž úhradě byl žalovaný vyzván. V daném případě šlo o to, že žalovaný byl přistižen revizorem dne [datum] v metru – linka C, bez platného jízdního dokladu a dne [datum] v tramvaji – linka 19, bez platného jízdního dokladu. Soud vyzval účastníky ke sdělení, zda se vzdávají účasti na jednání s tím, že pokud nebudou reagovat, má se za to, že se své účasti vzdávají. Vzhledem k tomu, že nedošlo k žádné reakci, soud věc projednal bez přítomnosti účastníků. Je prokázáno, že žalovaný byl ve shora uvedených dnech skutečně přistižen bez platného jízdního dokladu, jak vyplývá z příslušných zápisů revizora a taktéž je prokázáno, že byl vyzýván k zaplacení 2x částky 30 Kč a částky 1 500 Kč, ale svůj dluh neuhradil. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Žalovaný využil dopravního prostředku městské hromadné dopravy provozovaného žalobkyní, čímž byla uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 občanského zákoníku (o.z.), když se žalobkyně, jako dopravce zavázala přepravit žalovaného, jako cestujícího do místa určení a ten se zavázal zaplatit jízdné. Žalovaný se během přepravy, při kontrole pověřenou osobou, v rozporu s ustanovením § 18 odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě a v rozporu s ustanovením § 37 odst. 5 písm. b) zákona [číslo] o drahách v příslušeném znění ve spojení s ustanovením § 7 odst. 6 vyhl. č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu, neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný byl proto vždy v den, kdy byla kontrolován povinen zaplatit, v souladu se smluvními přepravními podmínkami dopravce a tarifem, jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, stanovenou žalobkyní dle ustanovení § 18 odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. a další řadou uvedených zákonných ustanovení, což neučinil. Žalobkyně má proto dle ustanovení § 2550 o.z. a ustanovení § 18 a) odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb. a ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. právo na zaplacení jízdného a taktéž na zmiňovanou pokutu ve výši 1 500 Kč O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády 351/2013 Sb., když žalovaný nezaplatil téhož dne, kdy byl kontrolován jízdné a přirážku k jízdnému. Vždy dnem následujícím se dostal do prodlení. Od tohoto dne má pak žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z dlužných částek, až do jejich úplného zaplacení. O náhradě nákladů soudního řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, vzhledem k plné úspěšnosti, také plné právo na náhradu nákladů soudního řízení, v daném případě 1 489 Kč. Jde o zaplacený soudní poplatek 400 Kč a tři úkony právní služky dle § 11 odst. 1 vyhl. 177/96 Sb. – advokátního tarifu, a to převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby (1 úkon à 200 Kč, dle § 14 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu), když bylo rozhodnuto o návrhu na podaném ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, tj. 600 Kč. Dále pak jde o částku 300 Kč za 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 tarifu a 21% DPH ve výši 189 Kč dle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. k § 47 zákona č. 235/2004 Sb. o DPH v platném znění.