16 C 332/2021-42 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně podala k soudu návrh, na jehož základě se domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky z titulu uzavřené smlouvy o dodávkách elektřiny do sjednaného odběrného místa na adrese [adresa], kde strana žalovaná tuto elektřinu spotřebovala. Žalobkyně vyúčtovala cenu za dodávku elektřiny v období od [datum] do [datum] fakturou na částku 176 360,26 Kč. Žalovaná tuto cenu zaplatila jen částečně, když na zálohách uhradila částku 48 000 Kč a dne [datum] pak částku 111 852,46 Kč, a proto zbývá uhradit částku 16 507,80 Kč. Žalovaná nezaplatila ani na základě předžalobní upomínky. 2. Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že navrhla, aby žalobní návrh byl v plném rozsahu zamítnut. 3. [příjmení] skutečností k tvrzením v žalobě žalovaná učinila nespornou, tedy především to, že skutečně uvedená smlouva uzavřena byla, jakož i to, že žalobkyně skutečně elektřinu dodávala, jak je uvedeno v žalobě, potvrdila i tu okolnost, že žalovaná skutečně zaplatila částky, které žalobkyně tvrdí. Jediná sporná věc spočívá dle žalované v tom, že žalovaná již nemá žalobkyni platit částku, kterou žalobkyně uplatnila žalobním návrhem, a to z toho důvodu, že žalobkyně v mezidobí zvýšila cenu, kdy pokud jde o uzavřenou smlouvu z r. 2019, pak cena za vysoký tarif byla [číslo] Kč/kWh a nízký tarif [číslo] Kč/kWh. 4. Pokud jde o účtování žalobkyně, pak došlo následně ke změně, kdy žalobkyně žádala [číslo] Kč/kWh ve vysokém tarifu a [číslo] Kč/kWh v nízkém tarifu. Rozdíl v ceně představuje žalovanou částku, tu ale žalovaná není povinna platit z toho důvodu, že žalobkyně nesplnila podmínku ust. § 11/5 Energetického zákona, což ostatně také vyplývá ze sjednaných Všeobecných obchodních podmínek článek IV.1 a IV.2, kdy žalobkyně byla povinna splnit zákonnou podmínku v tom smyslu, že v případě zvýšení ceny za elektřinu musí tato změna zákazníkovi ze strany dodavatele (žalobkyně) oznámena nejméně 30 dní před datem nabytí účinnosti nového ceníku zveřejněného prostřednictvím webových stránek žalobkyně. Toto oznámení se pokládá za návrh konečných cen – elektřina a musí být určeno datum, od něhož je tato změna účinná. 5. Žalovaná tvrdí, že k ničemu takovému nedošlo, a proto nemohla žalobkyně cenu účinně zvýšit. 6. K otázce skutkových zjištění soudu: 7. Soud konstatuje, že řada skutečností, jak již je konstatováno, je mezi účastníky není předmětem sporu, kdy došlo k uzavření uvedené smlouvy o sdružených dodávkách energií, což žalovaná nezpochybnila a vyplývá to také z listiny, která byla předložena (smlouva z [datum]). 8. Žalobkyně doložila, že žalovaná má zaplatit konkrétní částku, tj. částku za odběr energie, která není uhrazena ve výši 16 507,80 Kč (doklad o vyúčtování z [datum], upomínka – pokus o smír ze dne [datum]). 9. K otázce právního posouzení věci: 10. S ohledem na kogentní ustanovení zákona - § 11a/5 Energetického zákona, je skutečně povinností dodavatele energií postupovat v souladu se zákonem, tj. v daném případě ve lhůtě 30 dnů předem učinit platným způsobem oznámení odběrateli, že dochází ke změně ceny energií, tj. 30 dnů před nabytím účinnosti nového ceníku zveřejněného na konkrétním webu, a uvést datum, od kdy je taková změna účinná. 11. Je třeba konstatovat, že strana žalovaná se brání touto okolností, že k ničemu takovému nedošlo, k čemuž soud dodává, že žalovaná může takové skutečnosti tvrdit, což se stalo, nemůže je prokazovat, neboť nemůže prokazovat negativní skutečnosti. Naopak bylo na žalobkyni prokázat pozitivní skutečnosti, tedy prokázat to (a předně to také tvrdit), že žalované byly tyto skutečnosti řádným způsobem a včas oznámeny. Toto však žalobkyně žádným způsobem nedokládala, zástupce žalobkyně se k jednání soudu bez omluvy nedostavil a tím pádem se připravil o možnost poučení soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a také je prokazovat; tzn. prokázat, že skutečně žalované toto oznámení účinným způsobem došlo. Nestalo se tak, a protože žalovaná potvrdila okolnost, že právě žalovaná částka ve výši 16 507,80 Kč představuje ono zvýšení ceny, soud z takového tvrzení vyšel, neboť nebylo nikým rozporováno, a pro nesplnění podmínky § 11a/5 Energetického zákona žalobu zamítl. Nebylo proto třeba provádět další dokazování, např. listinami, které nabídla soudu žalovaná, pokud jde o prvotní fakturu, reklamaci a opravu původní faktury ze strany žalobkyně, neboť tyto listiny by ke shora uvedenému neměly pro rozhodnutí soudu žádný další význam. 12. Výrok o nákladech soudního řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má právo na náhradu nákladů řízení ten z účastníků, který měl ve věci úspěch, a tím je žalovaná. 13. Náklady řízení žalované spočívají v právním zastoupení advokátem, který vykonal pro klienta 3 úkony právní pomoci (převzetí věci, vyjádření k věci, účast na jednání soudu) po 1 780 Kč, čj. 5 340 Kč, k čemuž soud připočítal 3 režijní paušály k jednotlivým úkonům právní pomoci po 300 Kč, tj. 900 Kč. Jelikož zástupce žalované osvědčil, že je plátem DPH, soud přiznal 21% DPH ve výši 1 310,40 Kč. 14. Celkové náklady soudního řízení žalované tak činí 7 550,40 Kč.