19 C 147/2022-49 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala přiznání nároku uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku na základě toho, že mezi ní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zřízení [anonymizováno 6 slov]. Karta sloužila k odběru pohonných hmot s tím, že následně byla žalované vystavena faktura za odebrané pohonné hmoty k zaplacení. Žalobkyně vystavila dne 30. 6. 2021 žalované sběrnou fakturu [číslo] za odebírané zboží a služby na částku ve výši 70.575,63 Kč vč. DPH se splatností dne 14. 7. 2021, přičemž tímto dokladem byly fakturovány pohonné hmoty a servisní poplatky za období od 16. 6. 2021 do 30. 6. 2021 v : (i) České republice – celkem za 55.071,82 Kč vč. DPH a (ii) Rakousku - celkem za 607,84 EUR -> tj. 15.503,81 Kč vč. DPH Na dlužnou sběrnou fakturu [číslo] nebylo ničeho uhrazeno a zbývalo ji tak uhradit v plné výši. Žalobkyně vystavila dne 15. 7. 2021 žalované sběrnou fakturu [číslo] za odebírané zboží a služby na částku ve výši 25 384,15 Kč vč. DPH se splatností dne 29. 7. 2021, přičemž tímto dokladem byly fakturovány pohonné hmoty a servisní poplatky za období od 1. 7. 2021 do 15. 7. 2021 v : (i) České republice – celkem za 25 384,15 Kč vč. DPH, (ii) Maďarsku - celkem za [číslo] [příjmení] -> tj. 1 644,25 Kč vč. DPH a (iii) Srbsku – celkem za 4 510,08 RSD -> tj. 982,40 Kč vč. DPH. Na dlužnou sběrnou fakturu [číslo] nebylo ničeho uhrazeno a zbývalo ji tak uhradit v plné výši. Žalobkyně vystavila dne 31. 7. 2021 žalovanému sběrnou fakturu [číslo] za odebírané zboží a služby na částku ve výši 33 701,03 Kč vč. DPH se splatností dne 14. 8. 2021, přičemž tímto dokladem byly fakturovány pohonné hmoty a servisní poplatky za období od 16. 7. 2021 do 31. 7. 2021 v : (i) České republice – celkem za 33 701,03 Kč vč. DPH. Na dlužnou sběrnou fakturu [číslo] nebylo ničeho uhrazeno a zbývalo ji tak uhradit v plné výši. Žalobkyně tak po žalovaném požadovala zaplacení dlužné částky v celkové výši 129 660,81 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně, který byl sjednán v čl. 6 VOP. 2. Žalovaná se bránila tím, že nárok neuznává co do důvodu a výše (viz č.l. 14 spisu). Následně žalovaná opět napsala, že daný nárok neuznává co do důvodu a výše, ale v tom samém podání napsala, že závazky vůči žalobkyni má, ale výše těchto závazků z faktur by měla být ve výši 35 575,63 Kč, 15 384,15 Kč a 18 701,03 Kč, jelikož zbytek již byl uhrazen (viz č.l. 21 spisu). 3. Soud na základě dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: 4. Žalobkyně a žalovaná mezi sebou uzavřely dne 25. 7. 2019 smlouvu o zřízení [anonymizováno 5 slov], na základě které byla žalované poskytnuta palivová karta pro nákup pohonných hmot s tím, že žalovaná je povinna tuto kartu používat v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami. Součástí smlouvy byly i přílohy: seznam požadovaných karet, [anonymizována čtyři slova] a všeobecné obchodní podmínky (VOP), kde je uvedeno v čl. 6, že vyúčtování se provádí jednou až dvakrát měsíčně. V případě prodlení je dle čl. 6 povinna žalovaná platit smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky denně (prokázáno smlouvou, VOP a dalšími přílohami smlouvy). Žalobkyně vyfakturovala žalované za období do 30. 6. 2021 částku 70 575,63 Kč, za období do 15. 7. 2021 částku 25 384,15 Kč a za období do 31. 7. 2021 částku 33 701,03 Kč (prokázáno fakturami). Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 21. 2. 2022 (prokázáno předžalobní výzvou a podacím lístkem). 5. Jiné důkazy nebyly důležité pro rozhodnutí ve věci samé. Žalovaná se k jednání nedostavila a tak nemohla být poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., například o tom, že musí prokázat svá tvrzení, že na faktury již bylo hrazeno. Žalovaná tak neunesla důkazní břemeno, kdy to, že se k jednání nedostavila a nemohla tak být poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. jde k její tíži, soud není povinen za tímto účelem odročovat. Byť žalovaná původně uváděla, že uplatněný nárok neuznává co do důvodu ani výše, později uvedla, že vůči žalobkyni závazky má, ale v jiné výši, čímž alespoň zčásti nárok žalobkyně uznala. 6. Výše zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce následovně: 7. Mezi stranami došlo k uzavření nepojmenované smlouvy, dle které se zavázala žalobkyně poskytnout žalované palivovou kartu k čerpání pohonných hmot s tím, že odebrané pohonné hmoty budou žalované účtovány jednou či dvakrát do měsíce. Žalobkyně následně odebrané pohonné hmoty žalované vyúčtovala, ta je však nezaplatila, a tak se dostala do prodlení dle § 1968 o. z. Soud proto přiznal žalobkyni nárok tak, jak je uveden ve výroku I. tohoto usnesení. Soud přiznal žalobkyni i úroky z prodlení z dlužných částek dle § 1970 o. z., jelikož částky uvedené ve fakturách nebyly zaplaceny do splatnosti uvedené ve fakturách. Strany si dohodly vlastní výši úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. 8. Jelikož byla žalobkyně ve sporu zcela úspěšná, pak ji soud přiznal náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. 9. Výše náhrady nákladů řízení byla určena částkou 45 117 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 187 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 129 660,81 Kč sestávající z částky 6 300 Kč za každý z 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, podání žaloby, vyjádření ze dne 4. 7. 2022, účast na jednání), tedy celkem 31 500 Kč, 5 náhrad hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tedy celkem 1 500 Kč, a jednadvacetiprocentní daně z přidané hodnoty z částky 33 000 Kč ve výši 6 930 Kč.