24 C 172/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 7. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 150 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně provedla dne 10. 3. 2021 úplný odtah motorového vozidla žalovaného [registrační značka] a byla nucena jej umístit na parkovišti provozovaném žalobkyní. Cena za odtah a parkovné je určena dle příslušného nařízení hlavního města Prahy v platném znění. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně cenu za odtah a za parkovné neuhradil. 2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Vietnamu. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních (Praha, 12. 10. 1982; č. 98/1984 Sb.) se neurčují zvláštní jurisdikční pravidla pro danou věc, soud určil pravomoc k projednání dané věci dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 4 a násl. tohoto nařízení je pak dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. 4. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání v podání doručeném soudu dne 21. 7. 2022 a žalovaného soud usnesením vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ho, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Předmětné usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí, 10. dnem uložení na poště, dne 24. 10. 2022. Žalovaný na tuto výzvu do současné doby nijak nereagoval. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně, jež je hl. m. Prahou oprávněna k odstraňování silničních vozidel z místních komunikací, vykonala, po rozhodnutí strážníka městské policie učiněného na podkladě § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, dne 10. 3. 2021 v 8:15 hod. technický úkon, který spočíval v úplném odtahu vozidla [anonymizováno], [registrační značka], přičemž téhož dne ho žalobkyně umístila na parkovišti, kde si ho dne 10. 3. 2021 žalovaný převzal. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě své pohledávky předžalobní upomínkou. 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 7. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle něj je rozhodným právem právo české. 8. Strážník městské policie dle § 45 odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, rozhodl o odstranění vozidla žalovaného, které představovalo překážku provozu na pozemní komunikaci. Dle části citovaného usnesení zákona za středníkem se takové vozidlo odstraňuje na náklady jeho provozovatele. Jelikož žalovaný způsobil svým vozidlem překážku provozu na pozemní komunikaci ve smyslu § 45 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, zrealizovala v souladu s předpisy hlavního města Prahy odtah žalobkyně. Žalovaný zaviněně porušil zákonnou povinnost ve smyslu § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), a žalobkyni tím vzniklo právo na náhradu škody podle § 2951 a násl. o. z., přičemž vzniklá škoda odpovídá ceně účelně vynaložených nákladů, za něž se v této věci považuje cena úplného odtahu stanovená nařízením Rady hlavního města o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti ze dne 12. 2. 2013, tedy 1 900 Kč za úplný odtah vozidla, 250 Kč za první až třetí den střežení na odtahovém parkovišti, 400 Kč za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po provedeném odtahu vozidla a 50 Kč za každý následující den po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. Povinnost uhradit cenu za odtah a střežení provedené žalobkyní stíhá provozovatele vozidla, jímž je žalovaný. Žalovaný svým jednáním spočívajícím v neodstranění jím vlastněného vozidla, které bylo překážkou provozu, způsobil žalobkyni dne 10. 3. 2021 škodu odpovídající nákladům na úplný odtah vozidla (1 900 Kč) a dále škodu odpovídající nákladům na střežení vozidla na parkovišti dle příslušného nařízení. Žalovaný coby škůdce je proto žalobkyni coby poškozené povinna uhradit žalobou po právu uplatněnou částku, jakož i zákonný úrok z prodlení. Neuhrazením dluhu se podle § 1968 o. z. žalovaný ocitl v prodlení a žalobkyně má podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (8,25 % ročně ke dni počátku prodlení). 9. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z účelně zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč počítané z předmětu řízení a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby) dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, jelikož se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.