29 C 125/2022-46 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobou ze dne 14.3.2022, doručenou soudu dne [datum], ve spojení s doplněním ze dne [datum] se žalobce domáhá, aby soud žalované uložil zaplatit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši z částek 279 Kč od [datum] do [datum], 1 354 Kč od [datum] do [datum], 1 353 Kč od [datum] do [datum], 1 608 Kč od [datum] do [datum], 1 708 Kč od [datum] do [datum], 1 508 Kč od [datum] do [datum], 1 608 Kč od [datum] do [datum], 1 608 Kč od [datum] do [datum], 1 604 Kč od [datum] do [datum], 1 604 Kč od [datum] do [datum], 1 604 Kč od [datum] do [datum], 1 604 Kč od [datum] do [datum], 1 604 Kč od [datum] do [datum], 1 604 Kč od [datum] do [datum], 1 604 Kč od [datum] do [datum], 2 500 Kč od [datum] do [datum], 1 828 Kč od [datum] do [datum], 1 828 Kč od [datum] do [datum], 1 738 Kč od [datum] do [datum], 1 738 Kč od [datum] do [datum], 1 738 Kč od [datum] do [datum], 1 738 Kč od [datum] do [datum], 1 738 Kč od [datum] do [datum], a úroku z prodlení z takto vypočítaných úroků z prodlení od [datum] do zaplacení. Svůj nárok odůvodnil tak, že na základě platebního rozkazu Okresního soudu v Pardubicích č.j. 123 C 41/2016-14 ze dne 24.10.2016 byl [jméno] [příjmení] povinen žalobci zaplatit 112 000 Kč s příslušenstvím. Na základě tohoto titulu byl proti povinnému veden výkon rozhodnutí přikázáním peněžité pohledávky, kterou má p. [příjmení] za dlužníkem povinného, žalovanou. Ta však neprováděla výkon rozhodnutí od [datum] správně, když žalobci vyplácela méně, než měla. Žalobce se žalovanou sice dne [datum] uzavřeli smlouvu o vyrovnání pohledávky, na jejímž základě žalovaná žalobci dne [datum] vyplatila dlužnou částku 37 100 Kč, ovšem žalobce je oproti žalované slabší stranou, která se nemůže vzdát svého práva na zaplacení příslušenství pohledávky, pročež v této části je dohoda neplatná a žalobci svědčí právo na zaplacení úroku z prodlení. 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že práva a povinnosti mezi účastníky byly smlouvou ze dne [datum] narovnány. 3. Žalovaný je občanem Slovenské republiky. S přihlédnutím k tomu, že neexistuje smlouva mezi Českou a Slovenskou republikou, která by podobnou situaci upravovala, tak soud určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.)„ Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. 4. Rozhodným právem je potom právo české, a to dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), dle něhož platí, že„ Nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti“, neboť ke škodě žalobce mělo dojít na území České republiky. 5. Ústního jednání konaného dne 19.10.2022 se účastnila žalovaná, žalobce se z něj omluvil. 6. Odůvodnění rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o.s.ř., dle něhož platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu: na základě platebního rozkazu Okresního soudu v Pardubicích č.j. 123 C 41/2016-14 ze dne 24.10.2016 byla žalovaná povinna provádět srážky z účtu p. [příjmení] mimo jiné v době od [datum] do [datum]. Žalovaná však tyto srážky prováděla v nesprávné výši a žalobci vyplatila o 37 100 Kč méně, než vyplatit měla (důkaz: shodná tvrzení účastníků, usnesení Okresního soudu v Parbdubicích č.j. 45 E 9/17-18 z 3.3.2017 a č.j. 45 E 9/2017-21 ze dne 13.3.2017). Žalobce vyzval žalovanou dne [datum] k provádění srážek z účtu p. [příjmení] ve správné výši a dne [datum] jí navrhl, že zaplatí-li jeho pohledávku do [datum], neuplatní nárok u soudu, k čemuž žalovaná dne [datum] sdělila, že celou situaci prověří (důkaz: dopisy žalobce z 2.8. a [datum]). Dohodou o vyrovnání stavu pohledávky z [datum] si účastníci řízení sjednali, že žalovaná žalobci uhradí dlužnou částku 37 100 Kč do 30 kalendářních dnů od jejího uzavření s tím, že nedojde-li k vyrovnání v tomto termínu, má žalobce právo uplatnit u soudu požadavek na splacení celé částky včetně příslušenství (důkaz: o vyrovnání stavu pohledávky z [datum]). Dne [datum] žalovaná žalobci zaplatila částku 37 100 Kč (důkaz: potvrzení [anonymizováno]). Dne [datum] vyzval žalobce žalovanou k zaplacení úroků z prodlení, což žalovaná dne [datum] odmítla (důkaz: dopis žalobce z [datum] a odpověď žalovaná z [datum]). Z dalších důkazů již soud nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí v této věci (rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 57 A 95/2019-51 z 7.11.2018, přehled nárokových a požadovaných splátek). 8. Z pohledu práva platí v této věci následující: dle § 6 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zákoník“) platí, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu a že nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. V § 574 obč. zákoníku je stanoveno, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné, přičemž dle § 580 odst. 1 obč. zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 1903 odst. 1 a 2 obč. zákoníku platí, že dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu, přičemž narovnání nelze odporovat jen proto, že jím vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran. Ustanovení § 1904 stanoví, že platnost narovnání není dotčena omylem v tom, co bylo mezi stranami sporné nebo pochybné, ledaže omyl vyvolala některá strana lstí. Narovnání dohodnuté v dobré víře nepozbývá platnosti ani tehdy, zjistí-li se na základě skutečností vyšlých najevo dodatečně, že některá ze stran pohledávku neměla. 9. Na základě shora uvedeného má soud za to, že z iniciativy žalobce vypracovala žalovaná dohodu, kterou účastníci sporu uzavřeli dne 29.9.2021, a v níž se žalovaná zavázala žalobci v termínu do 30 kalendářního dnů od uzavření dohody vyplatit částku 37 100 Kč a naopak se žalovaný zavázal nepodávat žalobu na zaplacení této částky spolu s příslušenstvím, splní-li žalovaná svůj závazek řádně. K zaplacení částky 37 100 Kč došlo dne 6.10.2022, tedy ve lhůtě stanovenou smlouvu. Soud tak má za to, že účastníci uzavřeli dohodu o narovnání, jejímž splněním žalobce přišel o možnost vůči žalované uplatit nárok na zaplacení úroku z prodlení z původně dlužných částek. 10. Soud uzavřenou dohodu neshledal jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, stejně jako neshledal, že by žalovaná těžila ze svého jakéhokoli nepoctivého či nezákonného jednání. Bylo zcela na žalobci, zda dohodu uzavře či nikoli, s jejím neuzavřením nebyly spojeny žádné negativní důsledky pro žalobce. Rovněž soud neshledal, že by podmínky dohody jakkoli krátily práva žalobce nebo pro něj byly nevýhodné. Žalobce se s žalovanou dohodl mimosoudně tak, že se sice vzdá nároku na zaplacení úroku z prodlení (ke dni 7.10.2021 se jednalo o kapitalizovaný úrok ve výši 3 377,35 Kč), oproti tomu ale obdržel dlužnou částku ihned. Z pohledu soudu se tak jedná o běžný kompromisní způsob řešení sporu mezi stranami sporu, v němž nelze spatřovat ničeho nekalého. 11. Z těchto důvodu tedy soud žalobu pro neexistenci nároku žalobce zamítl. 12. Procesně úspěšné žalované soud přiznal dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. a dále ve spojení s § 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady…, náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč za vyjádření k žalobě, přípravu k jednání a ústní jednání soudu.