29 C 150/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 2. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, a tedy se na základě přihlášky do příslušné evidence ze dne 1. 10. 2012 stal poplatníkem televizního poplatku, přičemž však nezaplatil měsíční televizní poplatky za měsíce březen 2021 v částce 5 Kč a dále za měsíce duben 2021 až listopad 2021 v částce 135 Kč za každý měsíc. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem cizího státu, konkrétně Rumunska. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle Článku 10 a násl. nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky (Článek 14 Nařízení Rady (EU) č. 1215/2012). 4. V dané věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval soud účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, proto soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. 7. Žalovaný je od 1. 10. 2012 přihlášen jako poplatník televizního poplatku s ohledem na to, že se stal držitelem televizního přijímače. Za měsíce březen 2021 a dále duben 2021 až listopad 2021 nehradil žalovaný poplatky řádně a včas. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných televizních poplatků. 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. 9. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 5 odst. 2 je rozhodným právem právo české. 10. Žalovaný, jež vlastní televizní přijímač, je podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem televizního poplatku, jehož měsíční výše podle § 6 citovaného zákona činí 135 Kč a jenž je podle § 10 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, finančním zdrojem žalobkyně, která je tedy k jeho výběru oprávněná. Televizní poplatek je podle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích v případě fyzické osoby splatný vždy do patnáctého dne každého měsíce. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval a ocitl se podle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích ve spojení s § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), v prodlení, když televizní poplatky za měsíce březen 2021 až listopad 2021 řádně a včas nezaplatil. Žalobkyně má proto, vedle nároku na zaplacení dlužných televizních poplatků v částce 1 085 Kč, podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužných částek, a to v kapitalizované výši 51,26 Kč vycházející z vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 11. Soud tak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v celém rozsahu žalobě vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 085 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.