29 C 200/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17 735 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že žalovaná je vlastníkem/provozovatelem vozidla [registrační značka], jež nebylo pro případy odpovědnosti za škodu způsobenou jinému provozem vozidla pojištěno v době 8. 9. 2019 - 15. 12. 2019, 16. 12. 2019 – 4. 8. 2020 a 5. 8. 2020 – 31. 12. 2020. Za toto vozidlo tak požaduje příspěvek nepojištěných vozidel a náklady vymáhání. 2. Strana žalovaná je státní občankou Slovenské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 3. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání přímo v žalobě, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny fikcí podle § 49 o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaná byla provozovatelem/vlastníkem níže uvedeného vozidla, u něhož neměla po uvedenou dobu zaplacené pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jinému provozem vozidla, jak plyne z dále uvedené tabulky (důkazy: 1 x zjištěné údaje o vozidle, 3 x výzva k úhradě dluhu, 3 x předžalobní upomínka): <b>SPZ vozidla; Doba neplacení; Počet dnů; Sazba/den; Příspěvek; Vyzván; Lhůta; Paušál</b> [anonymizováno]; [datum] [datum]; 99; 35 Kč; 3 465 Kč; [datum] [datum]; [datum] [datum]; 300 Kč [anonymizováno]; [datum] [datum]; 233; 35 Kč; 8 155 Kč; [datum] [datum]; [datum] [datum]; 300 Kč [anonymizována dvě slova]; 1.4 [datum] [datum]; 149; 35 Kč; 5 215 Kč; 22 [datum] [datum]; 2 [datum] [datum]; 300 Kč ;;;; 16 835 Kč; 900 Kč 6. Na věc dopadají tyto právní normy: podle § 1 odst. 2 písm. a/, b/ zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) (dále jen„ zákon“) platí, že (cit.)„ …musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené,“ a že„ může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.“ V § 4 odst. 1 zákona je stanoveno, že„ [příjmení] tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] (tj. žalobkyni, pozn. soudu) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno“, přičemž dle § 4 odst. 2 písm. a/ a b/ zákona se má za to, že„ Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.“ Výše příspěvku je upravena v § 4 odst. 3 zákona tak, že„ Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla“, náklady spojené s uplatněním příspěvku potom v § 4 odst. 4 zákona„ Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek“ s tím, že výše těchto nároků je upravena v § 4 odst. 5 zákona„ Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.“ Ustanovení § 2 odst. 1 písm. o/ vyhlášky vyhl. č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon (dále jen„ vyhláška“) upravuje denní sazbu příspěvku u vozidel dle objemu jejich motoru. Ohledně vzniku nároku na příspěvek potom dle § 4 odst. 6 a 7 zákona platí, že„ Povinnost zaplatit příspěvek a náklady [anonymizováno] podle odstavce 4 zaniká, pokud [anonymizováno] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se [anonymizováno] prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla,“ a že„ Výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu.“ 7. Soud dospěl k závěru, že se žalobkyni podařila prokázat její tvrzení uvedená v bodě 1 a skutková zjištění soudu uvedená v bodě 5 rozsudku. Rovněž žalobkyně prokázala, že žalovanou písemně upozorňovala na nepojištění jejího vozidla a vyzývala ji k zaplacení dlužných částek na jí známou adresu žalované, a to vždy do 1 roku od doby, kdy jí vznikl nárok na příspěvek za určité období u konkrétního vozidla. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení celkové částky 17 735 Kč sestávající z příspěvku za nepojištěná vozidla 16 835 Kč a paušálních nákladů spojených s uplatněním 3 pohledávek po 300 Kč. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku, ocitla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i požadované úroky z prodlení dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 735 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.