29 C 202/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobou ze dne 22.3.2022 se žalobkyně domáhá, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 55 940,08 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že spol. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ banka") uzavřela se žalovaným dne 03.10.2018 smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] (dále jen„ smlouva“). Obsahem smlouvy byl závazek banky poskytnut žalovanému úvěrový rámec až do výše 50 000,00 Kč, který byl na žádost žalovaného navýšen až do výše 80 000,00 Kč. Ten mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnil, jak vyplývá z výpisu z účtu kreditní karty, čímž došlo k porušení smluvních povinností ze strany žalovaného. [příjmení] v případě porušení smlouvy ze strany držitele karty oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné. V souladu s podmínkami smlouvy banka přistoupila dopisem ze dne 18.5.2020 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 5.8.2021 mezi žalobkyní bankou. 2. Strana žalovaná je občanem Itálie. Soud určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.)„ Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“ a„ Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v něm mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť strana žalovaná měla v době poskytnutí úvěru bydliště na území České republiky. 3. Rozhodným právem je potom právo české, a to dle čl. 4 odst. 1 písm. b/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že„ V míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotřeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno takto: smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště“, neboť účastníci řízení a současně smluvního vztahu si rozhodné právo nezvolili a žalobkyně, jako poskytovatel služby umožnit straně žalované čerpat úvěrové prostředky, má obvyklé bydliště v České republice. 4. Soud nařídil na den 11.7.2022 ústní jednání ve věci, kterého se neúčastnil žádný z účastníků. Omluvila se pouze žalobkyně s poukazem na fakt, že je její nárok opodstatněný a prokázaný. 5. Aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání nároku vůči žalovanému plyne ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi ní a [anonymizováno] dne [datum] a z pol. 95 přiloženého seznamu postoupených pohledávek (důkaz: rámcová smlouva o postoupení pohledávek, smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postoupených pohledávek, potvrzení úplaty z [datum]). 6. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: na základě smlouvy o poskytování bankovních služeb ze dne 25.4.2018 požádal žalovaný dne 3.10.2018 banku o vydání kreditní karty s úvěrovým rámcem 50 000 Kč s tím, že ho příjem činí 30531 a splátky jiných závazků 3 876 Kč měsíčně. Dne 15.10.2019 došlo dohodou mezi žalovaným a [anonymizováno] k navýšení úvěrového rámce na částku 80 000 Kč. Úvěr byl na základě smlouvy úročen smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně Z výpisu banky nazvaném„ Souhrnný výpis z účtu Kreditní karty“ soud zjistil, že s čerpáním úvěru prostřednictvím kreditní karty započal žalovaný dne 29.10.2018 a že ke dni 10.6.2020 odpovídal jeho zůstatek na kreditní kartě záporné částce 58 023,86 Kč, představující dluh žalovaného vůči [anonymizováno]. Výzvou ze dne 20.5.2020 [anonymizováno] zesplatnila závazky žalovaného z kreditní karty a vyzvala jej k okamžitému zaplacení částky 58 869,86 Kč. Dne 1.10.2021 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva (důkazy: smlouva o poskytování bankovních služeb ze dne [datum], návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty ze dne [datum], návrh na uzavření dohody o navýšení limitu úvěru, výzva ze dne [datum], okamžitá splatnost kreditní karty, souhrnný výpis z účtu kreditní karty, předžalobní výzva z [datum], vyjádření k posouzení úvěryschopnosti, detail klienta). 7. Z pohledu práva platí u smluv o úvěru následující: podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V § 2397 obč. zákoníku je stanoveno, že úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá a dle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku platí, že úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 8. Na základě shora uvedených skutečností má soud za prokázané, že se [anonymizováno] se žalovaným dohodli na možnosti poskytnutí úvěru až do výše 80 000 Kč. Z předložených důkazů soud zjistil, že žalovaný začal poskytnutý úvěr prostřednictvím kreditní karty čerpat dne 29.10.2018 a že ke dni 10.6.2020 odpovídal jeho dluh vůči bance částce 58 023,86 Kč. Pokud žalobkyně vůči žalovanému požaduje uhradit částku 55 940,08 Kč, je její nárok oprávněný, stejně jako její požadavek na zaplacení sjednaného úroku ve výši 23,99%. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku v termínu daném žalobkyní, ocitl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nař. vlády č. 351/2013 Sb. Dle něj však úrok z prodlení od 14.7.2021 odpovídá výši 8,5% ročně, když ke dni 1.7.2021 činila výše repo sazby 0,5%. Jelikož žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 10% ročně, soud žalobu v rozsahu 1,5 procentního bodu zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení, až na 1,5 procentního bodu, zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 430,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 238 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 55 940,08 Kč sestávající z částky 3 340 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, žaloba) a z částky 1 670 Kč za jeden půl úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 250 Kč ve výši 1 942,50 Kč.