29 C 324/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozsudku, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 5 047 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný jako provozovatel vozidla [registrační značka] neměl sjednáno pojištění za škodu způsobenou jinému provozem vozidla za dobu od 7.2.- 17.5.2020, a žalobkyni tak za toto období náleží příspěvek za nepojištěné vozidlo a náklady spojené s uplatněním příspěvku. 2. Strana žalovaná je občanem Ukrajiny. S přihlédnutím k neexistenci dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a státem strany žalované, jež by právní vztah, který je předmětem řízení, upravovala, soud určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.)„ Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“ a„ Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v něm mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť strana žalovaná měla v době nepojištění vozidla bydliště na území České republiky. 3. Rozhodným právem je potom právo české, a to dle čl. 4 odst. 1 písm. b/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že„ V míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotřeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno takto: smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště.“ Soud potom vychází z toho, že okamžikem, kdy strana žalovaná jako vlastník či provozovatel motorového vozidla přestane mít sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jinému provozem vozidla, tak mezi účastníky řízení vznikne ze zákona smluvní vztah, na jehož základě je žalobkyně povinna za stranu žalovanou nahradit osobě poškozené vozidlem ve vlastnictví či provozovaným stranou žalovanou náhradu škody/újmy a naopak strana žalovaná je povinna žalobkyni uhradit příspěvek za nepojištěné vozidlo a žalobkyní vyplacenou náhradu poškozenému. Účastníci řízení si potom rozhodné právo nezvolili a žalobkyně, jako poskytovatel služby hradit za stranu žalovanou škodu a inkasovat příspěvek za nepojištěné vozidlo, má obvyklé bydliště v České republice. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Odůvodnění rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o.s.ř. 5. Soud zjistil následující skutkový stav: žalovaný je vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], u něhož neměl za dobu od 7.2.- 17.5.2020, tj. 101 den, sjednáno pojištění za škodu způsobenou jinému provozem vozidla. Žalobkyně proto žalovaného dopisem ze dne 23.7.2020 vyzvala k zaplacení příspěvku za nepojištěné vozidlo ve výši 4 747 Kč, tj. 101 den nepojištění násobeno příspěvkem ve výši 47 Kč denně, v termínu do 6.10.2020, a dále dopisem ze dne 17.1.2022. Žalovaná příspěvek nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy z 15.3.2022. 6. Na věc dopadají tyto právní normy: podle § 1 odst. 2 písm. a/, b/ zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) (dále jen„ zákon“) platí, že (cit.)„ …musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené,“ a že„ může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.“ V § 4 odst. 1 zákona je stanoveno, že„ [příjmení] tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] (tj. žalobkyni, pozn. soudu) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno“, přičemž dle § 4 odst. 2 písm. a/ a b/ zákona se má za to, že„ Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.“ Výše příspěvku je upravena v § 4 odst. 3 zákona tak, že„ Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla“, náklady spojené s uplatněním příspěvku potom v § 4 odst. 4 zákona„ Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek“ s tím, že výše těchto nároků je upravena v § 4 odst. 5 zákona„ Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.“ Ustanovení § 2 odst. 1 písm. o/ vyhlášky vyhl. č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon (dále jen„ vyhláška“) upravuje denní sazbu příspěvku u vozidel dle objemu jejich motoru. Ohledně vzniku nároku na příspěvek potom dle § 4 odst. 6 a 7 zákona platí, že„ Povinnost zaplatit příspěvek a náklady [anonymizováno] podle odstavce 4 zaniká, pokud [anonymizováno] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se [anonymizováno] prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla,“ a že„ Výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu.“ 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že jí přiznal příspěvek nepojištěného vozidla spolu s náklady vymáhání ve výši 300 Kč, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku, ocitl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i požadované úroky z prodlení dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 bod 1 a odst. 5 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů…, z tarifní hodnoty ve výši 8 986 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 cit. vyhlášky, vč. tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč, a konečně daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a z náhrad dle § 151 odst. 2 o.s.ř. ve výši 189 Kč.