38 C 110/2022-82 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná byla na základě smlouvy o dodávce elektřiny ze dne 21. 10. 2019 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou odběratelem elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa]. Na základě uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala dodávat do odběrného místa elektřinu a žalovaná se zavázala elektřinu odebírat a platit za ni cenu stanovenou smlouvou. Žalovaná svoji povinnost porušila, když za období od 21. 10. 2019 do 7. 6. 2020 neuhradila řádně a včas cenu spotřebované elektřiny v celkové výši 32 413 Kč splatnou dne 29. 6. 2020. Žalovaná uhradila 14 000 Kč, k úhradě tak zbývá částka 18 413 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala v řízení nečinná. 3. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaná má ukrajinské státní občanství a pobyt na území České republiky, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má dle čl. 48 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že v této věci je dána pravomoc českých soudů věc projednat, protože žalovaná má na území ČR povolen trvalý pobyt. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil jej, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla doručena žalované dne 20. 6. 2022, a to náhradním způsobem dle § 49 odst. 4 o. s. ř., přičemž žalobkyně již v žalobě uvedla, že souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalované do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 21. 10. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny s odběrným místem na adrese [adresa]. Žalobkyně se zavázala dodávat elektřinu ze zařízení distributora do odběrného místa žalované a žalovaná se zavázala hradit za tuto dodávku sjednanou cenu. Součástí Smlouvy byly obchodní podmínky, dle kterých je v čl. IV obchodním podmínek specifikován způsob výpočtu dodávek komodit, který se řídí vyúčtováním vystaveným vždy po příslušném období, a to formou faktury (viz smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny č. [spisová značka] ze dne 21. 10. 2019, obchodní podmínky dodávky komodity [číslo]). Žalovaná odebírala elektřinu v období od 21. 10. 2019 do 7. 6. 2020, přičemž za toto období jí byla vyúčtována za odběr elektřiny cena 32 413 Kč, se splatností dne 29. 6. 2020 (viz faktura [číslo]). Žalovaná na vyúčtované částky uhradila 14 000 Kč, zbývá uhradit 18 413 Kč. Žalobkyně zaslala žalované dne 17. 9. 2021 předžalobní výzvu (výzva k plnění před podáním žaloby). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny v souladu s § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona a § 2079 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu na odběrné místo na adrese [adresa], a žalovaná měla povinnost za dodanou elektřinu zaplatit cenu vyúčtovanou žalobkyní. Žalobkyně v souladu s obchodními podmínkami za odebranou elektřinu za období od 21. 10. 2019 do 7. 6. 2020 vyúčtovala částku 32 413 Kč, na kterou žalovaná uhradila částku 14 000 Kč. Žalovaná však zbývající částku 18 413 Kč již řádně a včas neuhradila. Tím, že žalovaná žalovanou částku včas neuhradila, dostala se dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), do prodlení, a žalobkyni rovněž vznikl nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, dvou paušálů po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby).