38 C 149/2022-122 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 30. 1. 2008 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 299 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 7 388,53 Kč. Úroková sazba byla stanovena jako neměnná ve výši 13,39%. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, právní předchůdce žalobkyně proto přistoupil k zesplatnění úvěru s účinností ke dni 4. 3. 2010. O této skutečnosti žalovaného informoval dopisem ze dne 4. 3. 2010. Dne 12. 3. 2019 byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Ke dni zesplatnění činila celková výše pohledávky částkou ve výši 303 889,25 Kč (dlužná jistina 256 602,41 Kč, dlužný poplatek 40 862 Kč, smluvní pokuta 6 424,84 Kč), příslušenství bylo tvořeno smluvním úrokem ve výši 13,39% ročně z částky 256 602,41 Kč ode dne 5. 3. 2010 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému opatrovníka advokáta Mgr. [jméno] [příjmení]. Opatrovník navrhl žalobu zamítnout, neboť pohledávka žalobkyně je dle ust. § 103 zák. č. 40/1963 Sb. obchodního zákoníku, nejpozději ke dni 1. 1. 2013 promlčená. 3. K námitce opatrovníka žalobkyně uvedla, že nárok promlčen není, neboť Smlouva byla uzavřena s žalovaným jakožto s podnikatelem, přičemž Smlouva se řídila Všeobecnými obchodními podmínkami, dle kterých podle čl. 8 Všeobecných obchodních podmínek je sjednáno, že došlo k prodloužení promlčecí lhůty na 10 let. 4. Soud zjistil, že žalovaný je státním občanem Vietnamské socialistické republiky, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních se nevztahuje na problematiku občanskoprávních závazkových vztahů, a v dané věci se jedná o právní poměr vyplývající ze smlouvy o zprostředkování je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 4 cit. nařízení. 5. Žalobkyně před zahájením jednání ve věci samé vzala žalobu částečně zpět co do úroku ve výši 13,39 % ročně z částky 256 602,41 Kč za dobu od 5. 3. 2010 do 15. 3. 2019 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení zvýšené o 7 procentních bodů, z částky 297 464,41 Kč za dobu od 5. 3. 2010 do 15. 3. 2019, a soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zastavil. 6. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: 7. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 30. 1. 2008 s žalovaným Smlouvu o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 299 000 Kč. Žalovaný měl povinnost úvěr splácet spolu s úroky a poplatky formou 72 pravidelných měsíčních splátek ve výši 7 388,53 Kč, a to vždy k 28. dni kalendářního měsíce, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 28. 1. 2014 (viz smlouva o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla [číslo] ze dne 30. 1. 2008). Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Dle bodu 1.5 Všeobecných obchodních podmínek se vztahy mezi účastníky řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obch. zák.“). Podle bodu 8.9 Všeobecných obchodních podmínek Smlouvy se prodlužuje promlčecí doba veškerých práv vzniklých věřiteli vůči němu ze Smlouvy na dobu 10 let od okamžiku, kdy započne tato doba běžet. Takové prohlášení se vztahuje i na práva vzniklá odstoupením od Smlouvy (viz bod 8.9 Všeobecných obchodních podmínek). Úroková sazba byla sjednána ve výši 13,39 % p.a. (viz viz smlouva o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla [číslo] ze dne 30. 1. 2008, včetně Smluvních podmínek Smlouvy o úvěru, splátkový kalendář). Totožnost žalovaného byla ověřena z cestovního pasu žalovaného. Žalovaný Smlouvu uzavřel coby podnikatel (viz živnostenský list žalovaného) Žalovaný úvěr řádně a včas nehradil, právní předchůdce žalobkyně proto ke dni 4. 3. 2010 od Smlouvy odstoupil a úvěr zesplatnil ke dni 4. 3. 2010, o čemž žalovaného vyrozuměl dopisem ze dne 22. 2. 2010 (viz odstoupení od Smlouvy ze dne 22. 2. 2010). V rámci ukončení Smlouvy právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému výsledné vyúčtování po ukončení Smlouvy a vyzval jej k úhradě (viz výsledné vyúčtování). Dne 12. 3. 2019 došlo k postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně z právního předchůdce žalobce coby postupitele na žalobkyni coby postupníka (viz Smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávek bylo žalovanému zasláno dne 25. 3. 2019 (viz oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího lístku). Žalobkyně zaslala žalovanému dne 5. 12. 2019 předžalobní výzvu (viz výzva k plnění se základním skutkovým rozborem předcházející žalobě včetně podacího lístku České pošty adresovaného žalované). 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 10. V souladu s přechodnými ustanoveními § 3028 a násl. zák. č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), aplikoval soud na právní vztah mezi účastníky hmotněprávní předpisy platné do 31.12.2013, a to zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. 11. S ohledem na skutečnost, že žalovaný Smlouvu uzavřel coby podnikatel, řídí se právní poměr mezi účastníky ve smyslu bodu 8.9 Všeobecných obchodních podmínek obchodním zákoníkem. Posuzovaný vztah je obchodním závazkovým vztahem dle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. ze smlouvy o úvěru dle § 497 a násl. obch. zák. Na základě shora uvedeného má soud za to, že mezi původním žalobcem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu §497 a násl. obch. zák., přičemž žalovaný vystupoval v pozici podnikatele, neboť úvěr sjednával v rámci svého samostatného výkonu povolání či podnikání, a tedy se nejedná o smlouvu spotřebitelskou. Soud má za prokázané, že žalovanému byl právním předchůdce žalobkyně poskytnut úvěr ve výši 299 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal splácet spolu s úroky a poplatkem ve výši 7 388,53 Kč v 72 měsíčních splátkách, přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena ke dni 28. 1. 2014. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) platil něčeho více, než tvrdila žalobkyně. K námitce opatrovníka týkající se promlčení nároku soud konstatuje, že v daném případě nedošlo k uplynutí promlčecí doby, neboť žalovaný Smlouvu uzavřel coby podnikatel a v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami došlo k prodloužení promlčecí doby, včetně práv z odstoupení od Smlouvy na deset let. V daném případě by k promlčení nároku došlo od data odstoupení od Smlouvy, to je od 4. 3. 2010, dne 4. 3. 2020. Jelikož žalobkyně žalobu podala před uplynutím promlčecí doby (žaloba byla podána dne 17. 1. 2020), k promlčení žalovaného nároku nedošlo. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalovanou částku včetně smluvního úroku ve výši 13,39 % ročně z částky 256 602,41 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši stanovené prováděcím nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 74 727 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 195 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 303 889,25 Kč sestávající z částky 9 540 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby, účast na jednání dne 14. 9. 2022, částečné zpětvzetím žaloby ze dne 13. 11. 2020) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 49 200 Kč ve výši 10 332 Kč. 13. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinn