38 C 162/2022-67 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Manžel se návrhem domáhal rozvodu manželství uzavřeného dne 7. 10. 2016 před Úřadem městské části [obec a číslo]. Z manželství se narodila dne 12. 11. 2016 nezletilá dcera [jméno] [příjmení] [jméno] úpravě poměrů k nezletilé dceři bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 2. 2022, č.j. 0 P 231/2020-397. Manžel je občanem Libanonské republiky, manželka je občanskou České republiky. Manželé spolu nežijí více než tři roky ve společné domácnosti. Záhy po uzavření manželství manželé zjistili, že mají rozdílný náhled na výchovu nezletilé dcery, na trávení volného času a na finanční záležitosti. Manželství je tak formálním svazkem a manželé již nemají zájem na jeho obnovu. Poslední společné bydliště manželů se nacházelo na území Libanonské republiky. 2. Manželka se při jednání dne 5. 10. 2022 připojila k návrhu manžela na rozvod manželů. Uvedla, že vztahy mezi manžely jsou problematické. Manželé měli rozdílné názory na vedení domácnosti, manžel nikterak v domácnosti nepomáhal. Manžel nedodržel dohodu, kterou měli v manželství týkající se délky pobytu v Libanonu, když si to následně rozmyslel, a z Libanonu se poté již nechtěl odstěhovat. V létě 2018 pak manžel sebral dceřiny pasy a zablokoval její výjezd v řízení u libanonského soudu. Manželka nyní žije v České republice, kam se vrátila z Libanonu, s čímž manžel nesouhlasil. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť manžel má občanství Libanonské republiky, a manželka české občanství, přičemž manželka má bydliště v České republice. Mezi Českou republikou a Libanonskou republikou nebyla sjednána mezinárodní smlouva, v níž by si státy sjednali zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání ve věcech manželských. Pravomoc zdejšího soudu věc projednat vyplývá z § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ z. m. p. s.“), který stanoví, že k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, stačí, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt, nestanoví-li mezinárodní smlouva či přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného. Soud aplikoval na danou věc českou právní úpravu, neboť § 50 odst. 1 z. m. p. s. stanoví, že rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení, přičemž osobní poměry manželů se dle § 49 odst. 1 cit. zák. řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany, a jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Soud tedy dospěl k závěru, že v daném případě je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, přičemž rozhodným právem pro rozvod manželství je právo české. 4. V posuzovaném případě po provedeném dokazování soud zjistil následující: 5. Z oddacího listu bylo prokázáno, že manželství bylo uzavřeno dne 7. 10. 2016 před Úřadem městské části [obec a číslo] (viz oddací list). Z manželství se dne [datum] narodila nezletilá dcera [jméno] [jméno] [celé jméno manžela] (viz rodný list ze dne [datum]). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 2. 2022, č. j. 0 P 231/2022-397, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2022, č. j. 19 Co 193/2022-435, byla nezl. dcera [jméno] [jméno] svěřena do střídavé péče rodičů. Rozsudek nabyl právní moci dne 27. 6. 2022. Z emailové komunikace adresovaný na emailovou adresu [email] bylo zjištěno, že manželka informovala konzulát o úspěšném vycestování s dcerou z Libanonské republiky do České republiky (viz email ze dne 17. 10. 2018). Z výslechu manžela soud zjistil, že se v případě manžela jedná o první manželství, které trvá šest let. Manželé žili ve společné domácnosti pouze rok a půl. Manželé spolu nežijí ve společné domácnosti asi čtyři roky. Z manželství se narodilo jedno nezletilé dítě. Příčinu rozvratu manželství manžel spatřuje v rozdílných názorech na manželství. Manželka chtěla s dcerou bez souhlasu manžela opustit Libanon, proto manžel podal návrh k soudu, aby zamezil vycestování dcery. Manžel na rozvodu trvá. Z výslechu manželky soud zjistil, že i v jejím případě jedná o první manželství. Manželé spolu nežijí od roku 2018. Z manželství se narodila nezletilá dcera. Příčinu rozvratu manželství manželka spatřuje v rozdílných názorech na společný život. Manžel nedodržel dohodu, kterou měli v manželství týkající se délky pobytu v Libanonu, když si to následně rozmyslel, a z Libanonu se poté již nechtěl odstěhovat. Vše vygradovalo ve chvíli, kdy jejich dceři sebral všechny pasy, aby zamezil jejímu vycestování. Manželka na rozvodu manželství trvá. 6. Provedení dalších navržených důkazů soud pro nadbytečnost zamítl. 7. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé již čtyři roky vůbec nežijí. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje v konfliktních vztazích mezi manžely, zejména v rozdílných názorech na rodinné uspořádání a výchovu dítěte. Skutečnost, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno potvrzuje také sama manželka, která se k návrhu manžela na rozvod manželství výslovně při jednání připojila. 8. Po právní stránce soud posoudil projednávanou věc následovně. 9. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud rozhodl tak, že manželství rozvedl, neboť neshledal důvody pro postup dle § 755 odst. 2 o. z., protože a rozvod manželství není, s ohledem na hluboký rozvrat manželství, v rozporu se zájmem žádného z manželů, ani v rozporu se zájmem nezletilého dítěte. Soud v souladu s § 756 o. z. zjistil existenci rozvratu manželství a jeho příčiny. Jelikož byly splněny všechny podmínky § 755 o. z., soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 10. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, jelikož neshledal důvody pro jiné rozhodnutí.