38 C 184/2022-53 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s odůvodněním, že dne 25. 10. 2021 na ni byla žalovaná pohledávka postoupena společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně uzavřela dne 9. 11. 2017 s žalovaným Smlouvu o povoleném debetu [číslo], na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 28 000 Kč. Žalovaný se zavázal nepřekročit sjednanou výši úvěrového limitu dle Smlouvy. Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,90% ročně spolu s poplatky účtované v souvislosti s poskytnutím úvěru. Žalovaný však v rozporu se Smlouvou poskytnutý úvěr nesplácel. Právní předchůdce žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění dluhu ke dni 16. 9. 2021. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je slovenské státní příslušnosti, soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. [příjmení], které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. V dané věci je tak pravomoc rozhodovat dána českým soudům. 4. Ve věci se dne 19. 10. 2022 konalo ústní jednání, k němuž se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svoji nepřítomnost omluvila, v omluvě uvedla, že souhlasí s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez omluvy nedostavil, ačkoliv předvolání spolu s žalobou mu bylo doručeno v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud tedy jednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků. 5. Na základě provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 6. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, na kterou byl žalovaný nárok postoupen společností [právnická osoba], na základě Smlouvy o postoupení pohledávek. Uvedené postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (viz smlouva o postoupení pohledávek č. [rok] [číslo], vč. přílohy 1 smlouvy o postupování pohledávek č. [rok] [číslo], rámcová smlouva o postupování pohledávek č. 2018, potvrzení úplaty ze dne 8. 11. 2021, vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 15. 11. 2021). Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 9. 11. 2017 s žalovaným Smlouvu o povoleném debetu [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 28 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěrový limit nepřekročit, přičemž povolené přečerpání je úročenou úrokovou sazbou ve výši 21,9% p. a. Pro případ prodlení byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému mimo jiné náklady na zpracování a odeslání upomínky o zaplacení dlužné částky ve výši 250 Kč a náklady na zpracování a odeslání výzvy k zaplacení dlužné částky ve výši 500 Kč. Součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky pro osobní úvěry Raiffeisenbank a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Pro případ prodlení s více než dvěma splátkami byla žalobkyně oprávněna od Smlouvy odstoupit a celý dlužný úvěr zesplatnit (viz návrh smlouva o povoleném debetu ze dne 9. 11. 2017 a její akceptace z téhož dne; všeobecné obchodní podmínky Raiffeisenbank). Totožnost žalovaného byla ověřena dle předloženého občanského průkazu žalovaného (viz kopie občanského průkazu žalovaného). Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím elektronického bankovnictví žalovaného. Žalovaný stvrdil souhlas s uzavřením Smlouvy zadáním autorizačního kódu nahrazujícího podpis žalovaného (viz protokol o převzetí a užívání [příjmení] [příjmení] a [příjmení] [příjmení]). Před uzavřením Smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, zkoumala jeho bonitu jakožto klienta prostřednictvím svého počítačového systému a dále nahlížela do registrů dlužníků. Žalovaný měl rovněž pravidelný měsíční příjem přesahující částku 15 000 Kč (viz sdělení Raiffeisenbank o způsobu posouzení úvěruschopnosti žalovaného, údaje klienta, výpis z osobního účtu, smlouva o poskytování bankovních služeb ze dne 29. 9. 2015; mimořádný výpis z účtu za období od 1. 1. 2000 – 5. 11. 2021). Žalovanému byl kontokorentní úvěru poskytnut ve výši 28 000 Kč (viz výpis z povoleného debetu). Za měsíc září 2021 žalovaný přečerpal úvěrový limit, a nezajistil dostatek prostředků k pokrytí transakce (viz mimořádný výpis z účtu za období od 1. 1. 2000 – 5. 11. 2021). Na základě produktových podmínek pro osobní úvěry právní předchůdce žalobkyně přistoupila ke zesplatnění dluhu ke dni 16. 9. 2021 (viz prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne 16. 9. 2021 a přehled podacích čísel ze dne 20. 11. 2021 a ze dne 29. 12. 2021). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu (viz předžalobní výzva ze dne 4. 1. 2022, seznam odeslaných předžalobních výzev spol. I-Xon ze dne 4. 1. 2022). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena. 10. Účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu dle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy se s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, se jedná o smlouvu spotřebitelskou. Na základě této Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 28 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal nepřekročit sjednanou výši úvěrového limitu dle Smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy s přihlédnutím k výši úvěru dostatečně ověřil úvěruschopnost žalovaného. Soud má za prokázané, že žalovaný čerpal kontokorentní úvěr, avšak řádně a včas neplnil své povinnosti. Proto žalobkyně odstoupila v souladu se smluvním ujednáním od Smlouvy a přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaný netvrdil, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho platil, čímž neunesl své břemeno tvrzení a důkazní. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalovaného a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení žalované jistiny ve výši 28 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 992,60 Kč vyúčtovaného za období do 14. 10. 2021, úroku ve výši 21,90% ročně z částky 28 000 Kč od 15. 10. 2021 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z., a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z částky 28 000 Kč od 15. 10. 2021 do zaplacení. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 852 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. 12. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 13. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.