38 C 196/2022-79 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s odůvodněním, že dne 28. 5. 2019 na ni byla žalovaná pohledávka postoupena [právnická osoba] a.s., na níž jí předtím postoupila společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 27. 9. 2016 s žalovaným smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb (dále jen Smlouva“), v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal platit za poskytované bankovní služby poplatky dle platného Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby. Žalovaný však v rozporu se Smlouvou nezajistil na svém bankovním účtu dostatek prostředků k uhrazení smluvených poplatků, čímž došlo ke vzniku dluhu ve výši 3 846,91 Kč. Jelikož žalovaný dluh v přiměřené lhůtě nezaplatil, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně dne 30. 4. 2019 k odstoupení od Smlouvy. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. Soud zjistil, že žalovaný je slovenským státním příslušníkem, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována v místě plnění závazku, tj. v místě, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. Pravomoc věc projednat a rozhodnout je tak dána českým soudům. 3. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů. Jelikož oba účastníci souhlasili, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud tímto způsobem ve věci rozhodl. 4. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval dle § 157 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. a z provedených důkazů (vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 18. 6. 2019; smlouva o postoupení pohledávky ze dne 28. 5. 2019 a ze dne 27. 5. 2016, předžalobní výzva k úhradě ze dne 6. 8. 2019; smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 27. 9. 2016; protokol o převzetí a užívání kódů I-PIN a T-PIN; kopie potvrzení o přechodném pobytu na území žalovaného; kopie občanského průkazu žalovaného; výpis z osobního účtu; odstoupení od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 30. 4. 2019; oznámení o postoupení pohledávky ze dne 31. 7. 2019) učinil následující závěr o skutkovém stavu: 5. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, na níž byl žalovaný nárok postoupen [právnická osoba] a.s., na níž byl předtím postoupen právní předchůdkyní žalobkyně. Uvedená postoupení žalované pohledávky byla oznámena žalovanému. 6. Dne 27. 9. 2016 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným Smlouvu, jejíž nedílnou součástí byly mimo jiné Všeobecné obchodní podmínky, Ceník a Produktové podmínky. Na základě uzavřené Smlouvy právní předchůdkyně zřídila žalovanému běžný účet a předala mu I-PIN a T-PIN. Žalovaný se zavázal platit právní předchůdkyni žalobkyně za zřízení a vedení účtu poplatky ve výši stanovené ceníkem, přičemž za tímto účelem měl žalovaný povinnost zajistit na svém bankovním účtu dostatečný peněžní zůstatek, aby mohly být tyto poplatky strženy. Žalovaný nezajistil na svém bankovním účtu dostatečný peněžní zůstatek k úhradě poplatků, čímž mu vznikl dluh ve výši 3 846,91 Kč. Do prodlení se žalovaný dostal ke dni 30. 4. 2019. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, a proto právní předchůdkyně žalobkyně dne 30. 4. 2019 odstoupila od Smlouvy. Žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena. 10. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o účtu dle § 2662 a násl. o. z. Na základě Smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému zřídit a vést bankovní účet a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni za poskytnuté služby platit poplatky. Žalovaný porušil svoji smluvní povinnost, když nezajistil na svém bankovním účtu dostatečný peněžní zůstatek pro úhradu smluvních poplatků. Jelikož žalovaný neuhradil takto vzniklý dluh, došlo dle k zániku Smlouvy. 11. Soud tedy s ohledem na výše uvedené žalobě v celém rozsahu vyhověl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle § 11 odst. 1 a. t. (3 x 200 Kč) včetně tří paušálních náhrad výdajů dle § 14b odst. 5 a. t. (3 x 100 Kč). Ze shora uvedeného je s ohledem na skutečnost, že právní zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, nutno přiznat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč, tj. ve výši 189 Kč. Soud aplikoval ustanovení § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 13. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.