38 C 399/2021-77 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s odůvodněním, že dne 30. 7. 2020 na ni byla žalovaná pohledávka postoupena společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 4. 7. 2019 s žalovaným Smlouvu o rychlé půjčce [číslo] v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách, spolu se smluvním úrokem ve výši 11,90 % ročně a s dalšími poplatky dle této smlouvy a ceníku. Žalovaný však v rozporu se Smlouvou poskytnutý úvěr nesplácel, jelikož nehradil splátky řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění dluhu ke dni 26. 5. 2020. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému opatrovníka advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. Opatrovník žalovaného navrhl z procesní opatrnosti a nekontaktnosti žalovaného žalobu zamítnout v plném rozsahu. 3. Soud zjistil, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována v místě plnění závazku, tj. v místě, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. Pravomoc věc projednat a rozhodnout je tak dána českým soudům. 4. Na základě provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, na kterou byl žalovaný nárok postoupen společností [právnická osoba], na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 7. 2020. Uvedené postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (viz smlouva o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo]; rámcová smlouva o postupování pohledávek č. 2018; potvrzení úplaty ze dne 6. 11. 2020; vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 26. 8. 2020). Dne 4. 7. 2019 uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným Smlouvu o [příjmení] půjčce [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 12 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 441 Kč, splatných vždy k 12. dni v měsíci, přičemž první splátka byla sjednána ve výši 644,58 Kč. Úvěrová sazba byla stanovena ve výši 11,9 % ročně (viz Návrh na uzavření smlouvy o rychlé půjčce [číslo] její akceptace ze dne 4. 7. 2019). [příjmení] měsíční příjem žalovaného v době sjednávání smlouvy činil cca 40 000 Kč a nesplácel žádné další úvěry. Žalovanému byl úvěr poskytnut ve výši 50 000 Kč (viz souhrnný výpis pohybů na účtu; informační karta klienta). Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Na základě produktových podmínek pro osobní úvěry právní předchůdce žalobkyně přistoupil ke zesplatnění dluhu ke dni 26. 5. 2020 (viz prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne 26. 5. 2020 poštovním podacím archem; ceník produktů a služeb pro soukromé osoby, produktové podmínky pro osobní úvěry, všeobecné obchodní podmínky). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu (viz předžalobní výzva ze dne 21. 12. 2020; seznam odeslaných předžalobních výzev ze dne 21. 12. 2020). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 8. Aktivní legitimace žalobce ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla právním předchůdcem žalobce postoupena. 9. Účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu dle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a proto se s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy vztahují rovněž ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně s ohledem na výši úvěru dostatečnou měrou ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v 12 měsíčních splátkách po částce 4 441 Kč, které byly splatné vždy k 12. dni v měsíci spolu se sjednaným úrokem ve výši 11,9 % a dalšími poplatky. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, a proto právní předchůdce žalobkyně přistoupil v souladu se Smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na žalovanou částku něčeho uhradil, a neunesl tak své důkazní břemeno. Soud tedy s ohledem na výše uvedené žalobě v plném celém rozsahu vyhověl. 10. Jelikož žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, dostal se dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobce má rovněž dle § 1970 o. z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb., nárok na úroky z prodlení v zákonné výši. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 903 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 060 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 51 500 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby, účast na jednání dne 3. 6. 2022) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 920 Kč ve výši 2 923 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal další tři vyúčtované úkony, neboť žalobkyně předně neuvedla, o jaké úkony právní služby se mělo jednat. Rovněž soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení dospěl k závěru, že právní zastoupení žalobkyně v této věci vyžalovalo pouze jednoduché úkony, bez nutnosti rozsáhlé právní argumentace nebo důkazního materiálu. Navíc s tím, že v této věci jde o typizovaný spor, jakých žalobkyně vede u zdejšího soudu mnoho a v nichž právní zástupce zastupuje žalobkyni pravidelně a v zásadě již zcela mechanicky. Soud proto žalobkyni přiznal pouze čtyři úkony právní služby specifikované výše. 12. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 13. Vzhledem k tomu, že soudem ustanoveným opatrovníkem byly v řízení vykonány 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání dne 3. 6. 2022), náleží mu dle § 7 téže vyhlášky odměna za zastupování žalovaného ve výši 3 180 Kč za jeden úkon, tj. celkem odměna činí 6 360 Kč. Opatrovníku dále náleží částka 600 Kč jako náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 a. t. (3 x režijní paušál à 300 Kč). Opatrovník žalovaného je plátcem DPH, a proto je nutné mu dále přiznat DPH ve výši 21 % z částky 6 960 Kč, tj. 1 462 Kč. Soud proto rozhodl dle § 140 odst. 2 o. s. ř. a opatrovníku žalovaného přiznal částku 8 422 Kč, která odpovídá součtu odměny za zastupování žalovaného a náhrady hotových výdajů. Tato částka bude opatrovníku vyplacena po právní moci rozsudku účtárnou Obvodního soudu pro Prahu 4. 14. V dané věci sice státu vznikly náklady řízení v podobě odměny opatrovníka, ale tyto není možné mu přiznat, neboť se jedná o náklady řízení vzniklé v souvislosti s vedením soudního řízení.