39 C 494/2021-50 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s odůvodněním, že dne 25. 3. 2020 na ni byla žalovaná pohledávka postoupena společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 13. 9. 2019 s žalovanou Smlouvu o povoleném debetu [číslo] [spisová značka], v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,9 % p. a., vždy nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru. Žalovaná však v rozporu se Smlouvou poskytnutý úvěr nesplácela. Právní předchůdce žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění dluhu ke dni 13. 2. 2020. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstal v řízení nečinná. 3. Soud zjistil, že žalovaná je státním občanem Slovenské republiky, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům. 4. Zástupkyně žalobkyně se z jednání soudu nařízeného na [datum] omluvila, a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila bez omluvy, předvolání jí bylo uložením na poště dne 13. 12. 2021 a uplynutím 10 denní úložní doby doručeno fikcí doručení dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 o. s . 5. Na základě provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 6. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, na kterou byl žalovaný nárok postoupen společností [právnická osoba], na základě Smlouvy o postoupení pohledávek. Uvedené postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (viz vyrozumění o postoupení pohledávky, smlouva o postoupení pohledávek). Dne 13. 9. 2019 uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovanou Smlouvu o povoleném debetu [číslo] [spisová značka], na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,9 % p. a., vždy nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru (viz smlouva o poskytnutém úvěru). Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas. Na základě produktových podmínek pro osobní úvěry právní předchůdce žalobkyně přistoupil ke zesplatnění dluhu ke dni 13. 2. 2020 (viz prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu; souhrnný výpis pohybů na účtu). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu (viz předžalobní výzva). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena. 10. Účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu dle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy se s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,9 % p. a., vždy nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru a dalšími poplatky (za dlužné upomínky po 500 Kč). Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas, a proto právní předchůdce žalobkyně přistoupil v souladu se Smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by na žalovanou částku něčeho uhradila, a neunesla tak své důkazní břemeno. Soud tedy s ohledem na výše uvedené žalobě v plném celém rozsahu vyhověl. 11. Jelikož žalovaná nezaplatila dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, dostal se dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyně má rovněž dle § 1970 o. z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb., nárok na úroky z prodlení v zákonné výši. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.