40 C 147/2022-59 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 9. 2. 2012 uzavřela se žalovanou smlouvu o kartovém úvěrovém účtu, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 11 000 Kč. Žalovaná se zavázala čerpanou částku splatit s úrokem ve výši 23,88 % ročně a to tak, aby po ukončení každého účetního období uhradila vždy splátku ve výši alespoň 3,2 % z aktuální dlužné částky. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když nehradila sjednané splátky včas a žalobkyně tedy ke dni 11. 11. 2019 prohlásila celý úvěr za splatný, jelikož žalovaná byla v prodlení s úhradou více než dvou splátek. Neuhrazená jistina činí dle žalobkyně 7 866,47 Kč, žalobkyně se dále domáhá úroku ve výši 23,88 % ročně od 12. 11. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení od 12. 11. 2019 do zaplacení. Žalovaná neuhradila dlužnou částku ani na základě předžalobní výzvy a žalobkyně se jí tedy spolu s příslušenstvím domáhá žalobou. Usnesením zdejšího soudu ze dne 10. 5. 2022 č. j. 40 C 147/2022-49 vyzval soud žalovanou, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. V usnesení soud žalovanou současně poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Žalobkyně souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne 9. 2. 2012 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o kartovém úvěrovém účtu, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 11 000 Kč. Žalovaná se zavázala čerpanou částku splatit s úrokem ve výši 23,88 % ročně a to tak, aby po ukončení každého účetního období uhradila vždy splátku ve výši alespoň 3,2 % z aktuální dlužné částky. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když neuhradila včas více než dvě splátky, a banka tedy ke dni 11. 11. 2019 vypověděla smlouvu o kartovém úvěrovém účtu a vyzvala žalovanou k neprodlené úhradě dlužné jistiny 7 866,47 Kč spolu s úroky. Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 24. 6. 2020 (zjištěno ze smlouvy o kartovém úvěrovém účtu ze dne 9. 2. 2012, dohody ke smlouvě o kartovém úvěrovém účtu, standardních informací o spotřebitelském úvěru, žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, vyhodnocení žádosti o úvěrový produkt, poslední výzvy k úhradě dlužné částky a výpovědi smlouvy ze dne 6. 10. 2019, poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 12. 11. 2019 a z výzvy k úhradě dluhu ze dne 24. 6. 2020 včetně poštovního podacího archu) Po právní stránce soud věc hodnotil následovně: Smlouva uzavřená mezi účastníky dne 9. 2. 2012 je smlouvou o úvěru podle § 497 a násl. zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v tehdy účinném znění. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěrovým rámec v celkové výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala dodržovat podmínky smlouvy o úvěru a splácet své závazky. Protože žalovaná tuto svou povinnost nesplnila, žalobkyně svoji pohledávku vůči žalované zesplatnila ke dni 11. 11. 2019. Soud neshledal rozpor mezi obsahem smlouvy a ustanoveními právních předpisů na ochranu spotřebitele. Ke dni podání žaloby činila nesplacená jistina úvěru 7 866,47 Kč. Žalovaná je dále povinna uhradit z dlužné jistiny sjednaný úrok z úvěru ve výši 23,88 % ročně a to za období od 12. 11. 2019 do zaplacení a také zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a to za období od 12. 11. 2019 do zaplacení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě shora uvedeného soud žalobu shledal zcela důvodnou a plně jí vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 866,47 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. O lhůtách k plnění rozhodoval soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když k jinému postupu neshledal důvod.