40 C 19/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 16. 9. 2010 uzavřela se žalovanou smlouvu o kartovém úvěrovém účtu č. [anonymizováno] [číslo] [číslo], na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč, který mohla čerpat z účtu č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala úvěr splatit s úrokem ve výši 1,59 % měsíčně a to v platbách v minimální výši 3,2 % z čerpaného úvěru včetně splatných úroků a případných dalších poplatků. Žalovaná překročila sjednaný limit a neuhradila žalobkyni dlužnou částku. Žalobkyně proto úvěr ke dni 11. 11. 2020 zesplatnila. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny 12 133,45 Kč a z částky 2 584,69 Kč odpovídající úrokům a úrokům z prodlení do podání žaloby. Žalovaná neuhradila dlužnou částku ani na základě předžalobní výzvy ze dne 23. 7. 2021 a žalobkyně se jí tedy spolu s příslušenstvím domáhá žalobou. Usnesením zdejšího soudu ze dne 26. 1. 2022 č. j. 40 C 19/2022-13 vyzval soud žalovanou, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. V usnesení soud žalovanou současně poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Žalobkyně souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Na základě smlouvy o kartovém úvěrovém účtu č. [anonymizováno] [číslo] [číslo] ze dne 16. 9. 2010 poskytla žalobkyně žalované úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat z účtu č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala úvěr splatit s úrokem ve výši 1,59 % měsíčně a to v platbách v minimální výši 3,2 % z čerpaného úvěru včetně splatných úroků a případných dalších poplatků. (zjištěno ze smlouvy o kartovém úvěrovém účtu č. [anonymizováno] [číslo] [číslo] ze dne 16. 9. 2010 včetně obchodních podmínek žalobkyně) Žalovaná se dostala do prodlení se splátkami ve výši 3 109 Kč, čímž došlo k porušení jejích smluvních povinností. Na to byla žalovaná upozorněna poslední výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 6. 10. 2020 (zjištěno z poslední výzvy k úhradě dlužné částky a výpovědi smlouvy ze dne 6. 10. 2020) Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila a ta tak ke dni 11. 11. 2020 úvěr zesplatnila a převedla na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Dlužná jistina k datu zesplatnění činila 12 133,45 Kč (zjištěno z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 12. 11. 2020 a z evidence žalobkyně) Žalobkyně znovu vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne 23. 7. 2021 (zjištěno z výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne 23. 7. 2021 včetně vrácené obálky) Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by žalobkyni cokoliv uhradila. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně: Smlouva uzavřená mezi účastníky dne 16. 9. 2010 je smlouvou o úvěru podle § 497 a násl. zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v tehdy účinném znění. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr v celkové výši 12 133,45 Kč a žalovaná se zavázala dodržovat podmínky smlouvy o úvěru a splácet své závazky. Protože žalovaná tuto svou povinnost nesplnila, žalobkyně svoji pohledávku vůči žalované zesplatnila ke dni 11. 11. 2020. Soud neshledal rozpor mezi obsahem smlouvy a ustanoveními právních předpisů na ochranu spotřebitele. Ke dni podání žaloby činila nesplacená jistina úvěru 12 133,45 Kč, kapitalizovaný sjednaný úrok 1 575,74 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 008,95 Kč. Žalovaná je i nadále (až do zaplacení) povinna platit z dlužné jistiny sjednaný úrok z úvěru a dále až do zaplacení též úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě shora uvedeného soud žalobu shledal zcela důvodnou a plně jí vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. O lhůtách k plnění rozhodoval soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když k jinému postupu neshledal důvod.