40 C 194/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 16. 1. 2018 mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně se v předmětné smlouvě zavázal poskytnout žalované prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše 80 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 12 % ročně v měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 3,2 % z částky čerpaného a nesplaceného úvěru spolu s úroky a poplatky vyúčtovanými za daný měsíc. Žalovaná úvěr řádně nesplácela a právní předchůdce žalobkyně tedy smlouvu o úvěru ke dni 11. 4. 2021 vypověděl a vyzval žalovanou k úhradě dlužné jistiny 84 200,42 Kč a úroku z úvěru 6 365,37 Kč. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 24. 9. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 17. 9. 2021. Žalobkyně se vedle dlužné jistiny 84 200,42 Kč domáhala úroku ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny a úroku z prodlení z dlužné jistiny od 11. 4. 2021 až do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, ač jí byla dne 24. 1. 2022 zaslána předžalobní výzva. Usnesením zdejšího soudu ze dne 23. 6. 2022, č. j. 40 C 194/2022-17, vyzval soud žalovanou, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. V usnesení soud žalovanou současně poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Žalobkyně souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 16. 1. 2018 smlouvu o úvěru, ve které se zavázal poskytnout žalované prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše 80 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 12 % ročně v měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 3,2 % z částky čerpaného a nesplaceného úvěru spolu s úroky a poplatky vyúčtovanými za daný měsíc. (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 1. 2018 včetně všeobecných obchodních podmínek, ceníku pro soukromou klientelu ceníku pro bankovní obchody) Žalovaná své smluvní povinnosti neplnila řádně a včas a právní předchůdce žalobkyně prohlásil veškeré pohledávky za splatné ke dni 11. 4. 2021, přičemž na tento hrozící následek upozornil žalovanou dopisem ze dne 8. 3. 2021 (zjištěno z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 8. 3. 2021 a z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 12. 4. 2021). Dlužná jistina ke dni zesplatnění činila 84 200,42 Kč a úrok z úvěru 6 356,37 Kč (zjištěno z přehledu transakcí kreditní kartou a ze souhrnného vyúčtování ke dni 10. 4. 2021) Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 24. 9. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 17. 9. 2021 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 9. 2021 a ze seznamu pohledávek, dohody o úplatě, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 9. 2021 včetně podacího lístku) Žalovaná dlužnou částka nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že své závazky ze smlouvy uhradila. (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 21. 1. 2022 a z podacího lístku). Po právní stránce soud věc hodnotil následovně: Smlouva uzavřená mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně dne 16. 1. 2018, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěrový rámec v celkové výši 80 000 Kč a žalovaná se zavázala dodržovat podmínky smlouvy o úvěru a splácet své závazky. Protože žalovaná tuto svou povinnost nesplnila, žalobkyně svoji pohledávku vůči žalované zesplatnila ke dni 11. 4. 2021. Ke dni podání žaloby činila nesplacená jistina úvěru 84 200,42 Kč, kapitalizovaný sjednaný úrok 8 995,27 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 972,13 Kč. Žalovaná je i nadále (až do zaplacení) povinna platit z dlužné jistiny sjednaný úrok z úvěru a dále až do zaplacení též úrok z prodlení z dlužné částky ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po podání žaloby. Na základě shora uvedeného soud žalobu shledal zcela důvodnou a plně jí vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 793 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 369 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 84 200,42 Kč sestávající z částky 4 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 400 Kč ve výši 3 024 Kč. O lhůtách k plnění rozhodoval soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když k jinému postupu neshledal důvod.