55 C 121/2022 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 11. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaný neuhradil fakturu č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 1. 7. 2019 znějící na částku 1 142,80 Kč se splatností dne 8. 7. 2019. Předmětná faktura byla žalobkyní vystavena na základě uzavření rámcové smlouvy o členství v systému [název žalobkyně], že žalovaný provedl rezervace [číslo] [číslo] vozidla Škoda Karoq, [registrační značka], které 2 x užíval ve dne 27. 6. 2019, kdy za dané období ujel 5 km a 119 km. Žalovaný fakturu neuhradil řádně a včas. Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani na základě předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občan Vietnamu. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních (Praha, 12. 10. 1982; č. 98/1984 Sb.) neurčuje zvláštní jurisdikční pravidla pro danou věc, soud určil pravomoc k projednání dané věci dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je pak dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. 4. Ve věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila ve svém podání ze dne 3. 6. 2022 (doručeným soudu téhož dne). Žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 7. Žalobkyně s žalovaným uzavřela rámcovou smlouvu o členství v systému žalobkyně, na základě které žalovaný provedl rezervaci č. [číslo] [číslo] vozidla Škoda Karoq, [registrační značka], které 2 x užíval ve dne 27. 6. 2019, kdy za dané období ujel 5 km a 119 km. Za tyto jízdy vystavila žalobkyně žalovanému fakturu č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 1. 7. 2019 znějící na částku 1 142,80 Kč se splatností dne 8. 7. 2019. Žalovaný však fakturu neuhradil řádně a včas, proto žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínku. 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. 9. Předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, soud aplikoval pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 10. Mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva ve smyslu § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobkyně se zavázala přenechat žalovanému k dočasnému užívání vozidlo Škoda Karoq, [registrační značka], a žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni nájemné. Žalobkyně svou povinnost splnila a umožnila žalovanému dne 27. 6. 2019 předmět nájmu užívat. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by splnil svou povinnost a uhradil řádně vyúčtované nájemné. Soud přiznal žalobkyni též úrok z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výši stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 142,80 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 12. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 13. Třídenní lhůtu k náhradě nákladů řízení soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 14. O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení na účet právní zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.