55 C 130/2022 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 3. 12. 2018 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový limit do výše 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit poskytnuté peněžní prostředky v pravidelných alespoň minimálních měsíčních splátkách, kdy minimální splátka byla stanovena jako 5 % čerpaného úvěru. Dále se žalovaná zavázala za poskytnuté peněžní prostředky zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úroky a poplatky v souladu s výše uvedenou smlouvu a obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek splnila a otevřela žalované úvěrový účet č. [bankovní účet] a vydala žalované kreditní kartu. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr dne 31. 7. 2020 zesplatnila. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Přes upomínku žalovaná nic nezaplatila. 2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 5. 6. 2022 (doručeným soudu 6. 6. 2022), které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr (spotřebitelské úvěr), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. K tomuto žalobkyně doplnila, že vycházela z příjmu žalované ve výši 11 424 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že podle interních zdrojů bylo zjištěno, že žalovaná měla vůči společnosti závazky s celkovou výší měsíční splátky 2 739,08 Kč a podle externích zdrojů neměla žalovaná žádné závazky. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala v řízení nečinná. 4. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 5. Ve věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalované doručeno fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaná projevila souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že bude právní předchůdkyni žalobkyně splácet poskytnuté peněžní prostředky alespoň ve výši minimální měsíční splátky, která byla stanovena jako 5 % čerpaného úvěru spolu s úroky a poplatky. (Zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty). 8. Před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované na základě jejího prohlášení a vyšla přitom z příjmu žalované 11 424 Kč měsíčně. (Zjištěno z potvrzení o výši příjmu, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z vyjádření k procesu o posouzení úvěruschopnosti). 9. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. (Zjištěno z platební historie a z přílohy právní předchůdkyně žalobkyně). 10. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021). 11. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. (Zjištěno z předžalobní výzvy a podacího lístku). 12. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídající hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné. 13. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná svůj dluh řádně a včas nesplácela. Pohledávka byla smlouvou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou. 14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. 15. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 16. Podle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 19. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 20. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná byla povinna v souladu se smlouvou zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou finanční částku spolu s poplatky. Právní předchůdykně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z potvrzení o výši příjmu a z formuláře, ve kterém byla zaznamenána majetková situace žalované. S ohledem na uvedené, soud považoval uzavření smlouvy za platné. Žalovaná však sjednané podmínky nedodržovala, když nesplatila poskytnuté finanční prostředky řádně a včas. Soud tedy učinil závěr, že žalované vznikla povinnost celý dluh uhradit. 21. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, dospěl soud s ohledem na uvedená zákonná ustanovení k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. 22. O příslušenství pohledávky pak rozhodl soud v souladu s § 1968 a § 1970 o. z., ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 441,90 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 24. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 25. Třídenní lhůtu k náhradě nákladů řízení soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 26. O